JAN JANDOUREK: Mají udavači souhlasit se zveřejňováním dokumentů o nich? Ne
Pět set lidí včetně známých osobností podepsalo petici badatele Mikuláše Kroupy proti návrhu zákona, který podle něj znemožní bádání o totalitě. Historici by nově museli žádat o souhlas každého, koho se archivní materiály týkají - včetně zločinců a udavačů.
Pokud by odstavec jedenáct ze zákona o archivnictví zmizel, museli by badatelé požádat o souhlas všechny lidi, kterých se archivní dokumenty týkají a jsou stále naživu. Dost absurdita. V případě komunistické totality je jich hodně, rudá prokurátorka Polednová Brožová je pořád svěží soudružka, i Jakeš a Štrougal dovedou pořád řádit jak zamlada.
O všech možných estébácích nemluvě. Ti jistě vědí, že se o nich nemá nic vědět. Zvlášť takoví ti týpkové přes padesát, to budou pořád ostří hoši. Takže když nějaký zloduch řekne, že se do jeho dokumentů nahlížet nebude, tak nebude. Leda až si všichni padesát let počkají a pak už to bude asi taková historie jako Sabinova zrada v předminulém století, takže to bude dost jedno. Prohlášení už podepsali například filmoví režiséři Jan Svěrák a Radim Špaček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra a někteří investigativní novináři a komentátoři. Minulost je citlivá věc.
Člověk může za život projít několika rolemi. Nejdřív buduje totalitu, pak ho režim semele, je proti, udělá nějaké kompromisy, někdy je zas statečný a trpí, to je životní příběh. Žádné „svazky“ to nepopíší. „Svazky“ taky nepsali zločinci kvůli tomu, aby zachytili lidské příběhy, ale aby lidské příběhy zničili a deformovali. To ještě neznamená, že zločinci ve „svazcích“ lhali, ten jejich režim byl prolhaný, papíry potřebovali pravdivé, aby mohli lépe lhát. Diktátoři mohou lidem klidně namlouvat, že Země je placatá, ale pokud někam potřebují odpálit raketu, musí se zařídit podle pravdy.
Nevolnost z pravdy
Nedá se nic dělat, pravda má vyjít ven. Je to stejně nepříjemné jako zvracení, co by se na tom komu líbilo. Nehezká nutnost. Když Václav Havel řekl, že se na svůj spis dívat nepůjde, udělal chybu. Chyba z vlastní volby, každý má právo se nedívat. Míru hnusu, co sneseme, si podle osobní křehkosti určujeme sami. Ale neměl to říkat nahlas, pak to vypadá, že se do těch papírů koukat nemá. Pokud se některé věci staly, je to součást reality. Duši máme každý vlastní, svět je sdílený. Jak psal svatý Augustin, „je lepší, aby pohoršení vznikalo, než aby se pravda utajovala“.
V petici se píše: „Vyjadřujeme vážné znepokojení nad návrhem Nejvyššího soudu ČR zrušit část zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a to v §37, článek 11. Návrh podal Nejvyšší soud ČR k Ústavnímu soudu ČR dne 4. března 2014. Tato část zákona dává svobodu, ale také odpovědnost každému badateli v této zemi, který zkoumá 20. století. Díky této části zákona můžeme nahlížet v českých archivech do dokumentů vzniklých před 1. lednem 1990 a pocházejících z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, jakož i mimořádných lidových soudů, Státního soudu, Národního soudu a společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě, na archiválie vzniklé z činnosti orgánů německé okupační správy na území odstoupeném Říši i v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1938 až 1945.“
