VILIAM BUCHERT: Kdybychom kdysi chtěli americký radar, nemuseli by dnes politici odsuzovat vojáky NATO
Nezodpovědné výroky ministra obrany Martina Stropnického a premiéra Bohuslava Sobotky na adresu vojáků našich spojenců z NATO, nedělají Česku dobré jméno a naši pozici na mezinárodní scéně jen oslabují. Naopak se to moc líbí ruským médiím. Podobné excesy jsme nemuseli zažívat – stačilo před lety kývnout na americký radar v Brdech.
To, že nechtěli radar komunisté, je pochopitelné. Popel na hlavu by si ale měla nasypat především ČSSD. Její někdejší předseda Jiří Paroubek se jistou dobu tvářil, že radar by mu nevadil. Když ale zjistil, že to vadí jeho voličům, razantně otočil. Přitom i on sám tušil, že malá „schovaná“ základna kdesi v Brdech, by sice iritovala Rusko, ale česká veřejnost by si na ni postupně zvykla. Nebyla by totiž na očích a obsluhu mělo tvořit maximálně 200 lidí. Navíc by to bylo něco za něco.
Před lety jsme od odpůrců radaru pořád slyšeli, že se vlastně jedná o nepotřebné a vojensky neefektivní řešení. Že přítomnost našich spojenců na českém území by byla sama o sobě jistou pojistkou bezpečnosti, nebylo bráno v potaz. Jako argument také znělo, že by to zbytečně provokovalo Moskvu.
Jenže situace se dramaticky změnila. Moskva provokuje nás.
Vladimir Putin a Rusko si dělají, co chtějí (viz anexe Krymu), a proto tvrdit, že bezpečnostní situace v Evropě zůstane klidná, je naivní a nebezpečné.
Ministr Stropnický pak rovnou přirovnal možné spojenecké vojáky na českém území k ruským okupantům, kteří nás brutálně přepadli v srpnu 1968 (a zůstali zde dalších více než dvacet let). To může udělat pouze člověk, kterému komunistický totalitní režim skutečně nevadil. Premiér Sobotka pak nepovažuje situaci za tak dramatickou, aby zde nějaký spojenec pobýval.
Ano, to už jsme slyšeli i před lety. Mezitím vedl Putin válku v Gruzii, sebral si Krym, vezme si Podněstří a rozloží Ukrajinu. Krátkozrakost českých politiků je proto více než zarážející. Kdybychom měli americký radar, dnešní diskuse by byla zbytečná. Ale to by někdo musel občas vidět i dál, než jen k dalším volbám.
