Papež se pustil do korupce a to i u duchovních
Papež František ve své prostořekosti opět nezklamal a zase vzbudil pozornost médií.
„V tisku často čteme, jak skončil u soudu politik, který kouzelně zbohatl, jak skončil před soudem šéf podniku, který pohádkově zbohatl, tedy vykořisťováním svých zaměstnanců. Mluví se hodně o prelátovi, který se příliš obohatil, opustil svoje pastorační povinnosti, aby pečoval o svoji moc. Tak je to se zkorumpovanými politiky, podnikateli i církevními hodnostáři. Jsou takoví všude. A je třeba si říci pravdu: korupce je hřích, který je na dosah a jehož se dopouští ten, kdo má ekonomickou, politickou či církevní pravomoc nad druhými. Všichni jsme pokoušeni korupcí. Tento hřích je na dosah, protože kdo má nějakou pravomoc, cítí se mocný, cítí se skoro Bohem,“ citovala vatikánská rozhlasová stanice z papežova kázání. Důsledkem ekonomické a politické korupce je podle Františka kupříkladu nedostatek léků v nemocnicích a děti bez možnosti se vzdělávat.
Má papež pravdu, nebo je to trochu jinak? Zdá se, že v něčem se František drží toho, čemu se říká teorie centra a periferie. Mimo jiné to znamená, že pokud někdo něco má, tak to asi vzal někomu jinému. Hra, kde když jeden vyhraje, druhý musí prohrát, zákon zachování hmoty. Jenže jsou i hry, kde mohou vyhrát všichni, to je demokratický kapitalismus.
Papež František přenáší do našeho myšlení model z Jižní Ameriky, kde skutečně někde panují poměry, jaké by popsal Karel Marx. Ne ovšem kvůli kapitalismu, ale kvůli nedostatku kapitalismu.
Ale od papežů čekáme, že řeknou: „korupce je hřích“. Politiků, prelátů, kohokoli. Moc se nemá zneužívat. Jak jsme v Česku poznali, zneužívat se nemá nic, ani moc. Nemá se dělat korupce, nemá se zneužívat ani boj proti korupci. Padni komu padni, amen.
