DUŠAN ŠRÁMEK: Naprosto zoufalá situace na ministerstvu spravedlnosti: Kdo je větší korupčník?
Když vznikala současná vládní koalice, vypadalo to, že konečně nastane onen kýžený „zemský ráj to napohled“. Od rána do večera byl den co den národ bombardován prohlášeními, že konečně budeme mít kabinet, který místo bohapustého politikaření bude táhnout za jeden provaz, vládu s vizí, transparentní, která „bude makat“ jako barevná. Opak je opět pravdou.
Výkladní skříní deklarovaných snah se mělo stát Ministerstvo spravedlnosti, které povedou dvě neohrožené protikorupční bojovnice (Helena Válková a Hana Marvanová), jež vymetou železným koštětem všechny zlořády světa. Neuběhlo ani půl roku a koště Válková spíše začalo zametat pod koberec.
Fraška střídá frašku
Začalo to již záhadným propuštěním generálního ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala, které nebyla ministryně schopna rozumně vysvětlit, a které hrozí stejným průšvihem s dvěma šéfy, jako se to stalo v případě policejních prezidentů.
Zoufalé řízení ministerstva vyvrcholilo v posledních dnech odchodem dvou náměstků, když nepočítáme „drobné“, tedy vyakčnění řady zkušených legislativců, kteří tvoří páteř úřadu. Jestliže se dal odchod Hany Marvanové ještě vysvětlit její nekompromisní povahou neschopností komunikovat, a mohli jsme se dohadovat o jakýchsi věcných sporech, odchod náměstka Pavla Šterna už vypadá jako hotová fraška.
Po necelých pěti měsících je tak původní mužstvo snů na ministerstvu spravedlnosti v troskách. Kdo za to může?
Vedení snů je fuč
Podle jedné verze paní ministryně za nic nemůže, za to špatné mohou jenom zlí náměstci. Jako v pohádce o hodném králi a zlých rádcích. Podle druhé verze je to přesně opačně, a náměstci zase vyprávějí úplně jiný příběh. Který z nich se blíží více pravdě, babo raď. Teď jenom budeme čekat, jestli sociální demokraté najdou konečně dostatečně fundovaného člověka, který bude se šéfovou sdílet i společnou chemii, anebo budeme opět za pár měsíců slyšet, že to nebyl ten správný odborník, protože si ho Válková a hnutí ANO představovaly úplně jinak.
V čem se situace změnila od doby, kdy se nové vedení ministerstva ustavovalo, a kdy na úvodní tiskové konferenci nás ta samá Válková ubezpečovala, že právě oni tři jsou ti praví věrozvěsti, za nichž to teď bude konečně nejenom fungovat jako švýcarské hodinky, ale navíc ještě vše pofrčí kosmickou rychlostí? Přitom tu rychlost i vzájemnou koordinaci vidíme v praxi. Ani jeden předložený návrh do Poslanecké sněmovny, a původní vedení, které bylo tak „dobré“ a kvalitně sestavené z tolika „odborníků“, je fuč.
Konec protikorupční koalice
V jednom má ale přesto ministryně Válková pravdu. Těžko najít jednoho jediného bývalého ministra, který by akceptoval v pozici náměstka někoho, kdo kvůli nesouhlasu s postupem svého ministra běží na protikorupční policii a oznámí tam, že nestandardní kroky jsou mu natolik podezřelé, že považuje za správné, aby je protikorupční policie prošetřila. Přičemž se dokonce jedná o jejího bývalého studenta, který Válkovou zná dost dlouho. Nemluvě o tom, že svůj teplý bonz pan náměstek okamžitě oznámí Lidovým novinám, které vlastní Andrej Babiš. Ten samý Babiš, který vybral do funkce Válkovou.
Jeden by se nakonec i rozbrečel nad tím, jak paní ministryni ničí její náměstci život. Jenže nikdo jí nedržel pistoli u hlavy. Za to, jaké podřízené bude akceptovat, nese plnou personální zodpovědnost jenom ona sama.
Nejhumornější ovšem na celém případu je, jak členové svaté protikorupční koalice dnes obviňují jeden druhého z toho, kdo je vlastně větší korupčník. Přesně podle bolševických zkušeností, že každá revoluce nakonec začne požírat své vlastní děti.
