PAVEL ŠAFR: Příjemná novinka: Petr Fiala má tah na branku
Předseda ODS Petr Fiala v posledních otázkách Václava Moravce překvapil razantním a pregnantním vystupováním. V kostce řečeno, sdělil Bohuslavu Sobotkovi, že je slabým premiérem, který slouží svému ministru financí a varoval před zbrklým přijetím služebního zákona, který zabetonuje kamarády ČSSD a Andreje Babiše v celé státní správě bez ohledu na budoucí výsledky voleb.
Skutečnost, že má Petr Fiala pravdu, překvapivá není. Situace je totiž vcelku přehledná. Role Bohuslava Sobotky na současné politické scéně je tragická. Premiér velmi dobře ví, že s ohledem na udržení koalice ČSSD s hnutím ANO kryje někoho, kdo má potenciál ho postupně zlikvidovat. V zákulisí vede nerovný boj s predátorem Babišem a navenek, aby nebyl označen za „reakční sílu poplatnou režimu minulých dvaceti let“, ho brání a de facto mu velmi nedůstojně slouží. Takhle to dnes tedy vypadá. Tím příjemným překvapením nedělní diskuse je to, že Petr Fiala vystupoval jako sebevědomý politický lídr. Tahle země by to moc potřebovala, protože možnosti TOP 09 a konkrétně Miroslava Kalouska hájit principy liberální společnosti jsou limitované.
Příběh Občanské demokratické strany je pozoruhodný, poučný a v mnohém smutný. Nelze však říci, že stigma morálního úpadku a bankrotu této strany je neměnné a definitivní. A je také silně přehnané. ODS si do značné míry nechala vnutit pocit viny zbytečně. Do kampaně proti ní bylo nalito dosud zcela rekordní množství finančních prostředků a její skandály a pověst party, která rozkradla Českou republiku není z větší části výsledkem vyšetřených a doložených faktů, nýbrž obratného politického marketingu soupeřů a také absurdní arogance vlastních politiků více méně okresního formátu.
ODS je stranou, která v této zemi výrazně přispěla k zavedení liberálně demokratického parlamentního systému a k celkové modernizaci prostředí někdejší sovětské provincie směrem k demokracii západního typu. Jakkoli se postoje někdejšího zakladatele ODS Václava Klause od tohoto směru začaly postupně čím dále tím více vzdalovat, nelze mu upřít jeho zásluhy. ODS Mirka Topolánka i ODS Petra Nečase byla v zásadě velmi konstruktivní a zodpovědnou politickou silou. Po všech nafouknutých a nedotažených skandálech se již poněkud zapomnělo na to, že oba tito premiéři se zasloužili za poměrně značnou ekonomickou stabilitu v době, kdy jiné země vlivem světové recese tragicky padaly do dluhové pasti a značného chaosu. Oba také představovali na mezinárodní scéně čitelné a konstruktivní hráče. Všichni si zde budeme pamatovat Marka Dalíka a Janu Nagyovou, přičemž význam a důsledky jejich skutečných či smyšlených poklesků jsou pro faktickou situaci České republiky již zcela nulové. Měly vliv na politickou kulturu a poskytly vítanou záminku ke kampani proti pravici. A jejím výsledkem je, že už si nikdo nevzpomene, že Topolánek prosazoval dobrý program a byl na naše poměry značně respektovaným partnerem západních politiků. A že Petr Nečas přednesl v bavorském parlamentu zcela průlomový a velice inteligentní projev, jehož vstřícné vyznění odměnili tamní poslanci potleskem ve stoje. Petr Nečas, kterého vláčí média neskutečnou a nedůstojnou špínou, byl politikem, který dýchal pro Českou republiku. Ne sice vždy úplně šikovně, ale o jeho základní a zcela pozitivní motivaci, nelze mít žádné pochybnosti. Kalich hořkosti, který si tento člověk musí vypít za to, že pracoval pro Českou republiku, nemá vůbec dno. A je moc potřeba, aby se za něj občas někdo postavil. To je otázka kultury, jakkoli jeho příběh s paní Janou jistou dávku kultury bohužel postrádal. Míra jeho chyb a míra jeho zásluh však bude zcela jistě v budoucnosti posuzována spravedlivěji a tudíž jinak než dnes pod vlivem masívní kampaně.
Není třeba už opakovat, že ODS se nechala kontaminovat veksláckou kulturou politických podnikatelů. Všichni to víme. Ale víme to o všech silách, které zde měly nějakou moc. Vekslácká a kmotrovská image je však odstranitelná a v osobě nezatíženého Petra Fialy by se to mohlo povést. A bylo by to dobře. Protože problém kmotrů a politických podnikatelů není zdaleka tak vážný a nebezpečný, jako je problém politického, ekonomického a mediálního monopolu ministra financí a především problém jeho zcela manipulativního politického marketingu, jemuž slouží většina zdejších médií.
Nejchytřejší na celém hnutí ANO je jeho nepolitická politika. To, co nedokázal disident Havel, protože mu v tom zabránila ODS, to se nakonec povedlo Andreji Babišovi: Zbavit politiku politického myšlení a politického programu. Vznikla tím iluze, že přichází doba neideologických odborníků a končí doba politikaření. Vrcholem „geniality“ Andreje Babiše je tedy to, že nemá žádný politický program a žádnou ideologii, nepředstavuje vůbec žádný myšlenkový systém, který by jeho mocenskou akci činil transparentní a zároveň ho k něčemu před lidmi zavazoval. Je to zjevně nechtěný důsledek toho, že si o světě skutečně upřímně vůbec nic nemyslí, kromě toho, že ho má řídit. Je to otřesný a v důsledku zcela antidemokratický podvod na české veřejnosti. Demokratická politika musí stát na myšlenkách a idejích. Musí se opírat o promyšlený systém hodnot. A právě proto by bylo moc dobře, kdyby se Petru Fialovi podařilo obnovit ODS. Už proto, že jiná demokratická politická strana, o kterou se zde rovněž opíral svobodný režim, Sobotkova ČSSD se jako už tolikrát zamotala s nedemokratickou silou a směřuje tudíž k nevyhnutelnému úpadku.
