OTA ULČ: Obama byl vychováván v nenávisti k Americe, proto se ji snaží důkladně předělat

V našem nejbližším německém sousedství ve třicátých letech se většina národa mohla utleskat, ujásat, a černobílé filmové aktuality z té doby výtečně poslouží k osvěžení paměti. A ještě čerstvější je přece dokumentace z poválečné doby našeho holubičího národa. Nezapomenutelnými mi zůstaly vzpomínky na poúnorové manifestační volby s jednotnou kandidátkou a s nevyhnutelným výsledkem na 99 procent.

Jak už jsem se několikrát dřív zmínil, všechno, co se v době jeho prezidentování nepovedlo, Barack Hussein Obama neměl potíže vysvětlit počínáním svého předchůdce, vlivy všelijakými, nikdy však jeho vlastní zásluhou. Obamova předchůdce George W. Bushe, jakkoliv řízně kritizovaného, nelze podezírat z nedostatku patriotismu, což však není zaručený předpoklad v případě jeho nynějšího nástupce v Bílém domě. Jeho bývalí či ještě setrvávající podpůrci ale nemají právo na své rozčarování. Přece věděli a neměli právo nevědět, z jakého prostředí Obama pocházel, vychováván v nenávisti k Americe, a tudíž i k úsilí ji důkladně předělat, což se v nemalé míře daří.

Snění versus realita

Realita versus očekávání. Splnitelnost slibů. Změnil se idol po převzetí žezla, je hlavní chyba v pachateli, do mesiášských výšin povýšeného nebo v jeho obdivovatelích? O takových ošidnostech jsem psal už víc než před deseti lety, tehdy s jménem Baracka Husseina Obamy  ještě neznámým. Od té doby jsem se mu věnoval aspoň tucetkrát, se získáním pověsti zapšklého, s mnohým tvrzením se opakujícího staříka: Jakožto zavilý geront  jsem nedávno s velkou satisfakcí přečetl e-mailem obdržený text, který údajně vyšel v nejposlednějším vydání kdysi vlivného liberálního týdeníku Newsweek, důsledně velebícího až glorifikujícího prezidenta Obamu. Autorem Matt Patterson, Newsweek Columnist - Opinion Writer, text s motivem Disillusion - vystřízlivění, rozčarování, zklamání.

„Třeba to je podvrh, to se s emailem často stává,“ uslyšel jsem.

„To nemohu vyloučit, avšak s každým jeho tvrzením souhlasím,“ odvětil jsem.

Patterson započal volbami 2008 - masovou hysterií obdivovat člověka bez jakýchkoliv zásluh, bez nichž byl přijat na nejprestižnější univerzity, stal se senátorem ve státu Illinois, kde nic nedokázal, poté v senátorské roli povýšil do Washingtonu. V akademickém světě po sobě nic patrného nezanechal, jako zákonodárce o žádný zákon se nezasloužil, nadále bez zásluh, ale s ambicí stát se hlavou dosud nejmocnějšího státu na světě.

A nic z toho nikomu jaksi nevadilo. Vynikající publicista Norman Podhoretz v tisku si troufl poznamenat samozřejmost, že být Obama běloch, jeho blízké spojenectví s rasistickým velebníčkem Jeremiah Wrightem a teroristou Bill Ayersem, v politice by byl vydržel pouhý jeden den. Zásluhou své pokožky vše se mu prominulo.

Affirmative Action (opatření pozitivní diskriminace aplikovaná v USA – pozn. redakce) je realita  - rasistická, zřetelná, jednoznačná. Pattersonova slova, k nimž on dodává, že Obama se nikdy neobtěžoval skutečností svých neexistujících zásluh. Od okamžiku svého zvolení nikdy neměl potíž vysvětlit své neúspěchy odpovědností jiných (předchůdce Bush) či čehokoliv jinačího (krize, katastrofa někde v dálavách). Autor uzavírá: „Krátce, náš prezident je podvodník." (An impostor in the Oval Office.)

Co se to děje?

Volební utkání 2008 představovalo novum s dramatickým potenciálem: Rasa versus pohlaví, s příležitostmi k mnoha disonancím. Barack Hussein Obama, za stoprocentního černocha se vydávající syn bělošské matky, a Hillary Clintonová, první žena - seriózní uchazečka, též bývalá první dáma země, mnohonásobně šálená svým sexuálně nenasytným chotěm.

Thomas Sowell, černošský ekonom a výtečný myslitel, ve své eseji „A Lame Duck  Country?" (Townhall.com., 24.6.2014) o Americe ve stavu chromé kachny, obviňuje Obamu, že zákony pohrdá,  nařizuje pohraniční službě ignorovat závazné předpisy,  ignoruje ústavu, a proč ji tedy máme?

Týž autor, týž zdroj (1.7.2014) v textu „America's Birthday“,  k národnímu svátku 4.července lamentuje o katastrofální situaci na mexické hranici, přes níž ilegálně  pronikají značně nežádoucí živly včetně teroristů arabského původu, fanatiků ISIS, odnože al-Kájdy, s posláním zabíjet nevěřící psy. Mnohé tisíce dětí, původem zejména ze tří středoamerických republik (Salvador, Honduras, Guatemala), k hranici přijdou, tam na americké straně o ně musí být postaráno, takový je zákon. Nemusí pašovat drogy, jsou ale též bacilonosiči nakažlivých chorob na americké straně dávno vymýcených, lékařům neznámých. Dostaví se bez jakékoliv osobní dokumentace, stát se o ně beztoho postará, do letadel je posadí, odletí k fiktivním či skutečným, rozhodně však ilegálním příbuzným. Unaccompanied children - děti bez rodičů - nemusí být jen zranitelná robátka, ale výrostci blízko již věku dospělosti, přemnozí z nich příslušníci zločineckých gangů, jimž občasná vražda ve vlastních či jiných řadách není nic neobvyklého.   

Přemnozí je vítají, například zákonodárkyně Nancy Pelosi, bývalá předsedkyně (Speaker) Sněmovny reprezentantů, však to jsou budoucí vděční voliči Demokratické strany.

Takovou štědrost ovšem hradí stát čili daňoví poplatníci. Z detailního pojednání (John Hawkins, „13 Quotes You Need to Read About Illegal Immigration“, Townhall.com, 15,7.2014) pár údajů:

Výdaje za zdravotnické služby pro ilegální imigranty v Kalifornii přesahují jednu miliardu dolarů ročně. (Zdroj: California Hospital Association).

Daňový úřad IRS (Internal Revenue Service) odeslal ilegálním osobám šeky pro jejich děti ve výši USD 4,2 miliardy.

Každý Američan či legální přistěhovalec vlastní identifikační číslo SSN (Social Security Number). Ilegálové mají cosi s písmeny ITIN (Individual Taxpayer Identification Number) pro týž účel.

Federální vyšetřovatelé zjistili v Atlantě jednu adresu, na níž od IRS došlo 23 994 ITIN refundací, v celkovém obnosu USD 46 378040. Jedna adresa v malém městečku Parksley byla obdařena sumou USD 163 711. (Zdroj Watchdog.org.)

Nelibost k establishmentu

Megatonáž mé nelibosti není ale zaměřena na Obamu, jakkoliv odpudivě si počínajícího, ale na politický establishment, media, intelektuály, onu sympatizující většinu v akademickém prostředí, a též obou Obamových rivalů v posledním volebním utkání. Vždyť senátor John McCain, jeho republikánský protikandidát ve volbách 2008, ho mohl hravě odrovnat zdůrazněním jeho konexí s fanatikem Wrightem či teroristou Ayersem, což on ale odmítl udělat. Stejně tak, čtyři roky poté, nový protikandidát Mitt Romney, na politika až přespříliš slušný tvor, odmítl použít Obamovu automatickou ústavní diskvalifikaci (narození v keňské Mombase, což on dlouhá leta nijak nepopíral.).

Nemenší dávku pohrdání si zaslouží zbaběle si počínající media. Kandidát Obama na tiskové konferenci nejednou prohlásil, že během své kampaně poctí svou přítomností všech padesát sedm států USA. Tvrzení takto nehorázné, jež by anulovalo naděje jakéhokoliv jiného kandidáta, a vůbec to nebylo přeřeknutí, však toto tvrzení několikrát opakoval. Všechny mediální zdroje je ale pohřbily, nijak nekomentovaly, z děsu, že taková iniciativa by vedla k obvinění z rasismu, provinění v těchto dobách nejstrašnějšímu.

Byla to lež

Důvodů, vzájemně se nikoliv vylučujících, je ovšem víc. Během kampaně, Obama opakovaně zdůrazňoval, že jeho vláda se vyznamená tou největší transparency – „průhlednost, otevřenost, upřímnost“ v dějinách země. A dosažen byl přesný opak: Zákaz k přístupu materiálů z dob studií nejen na Kolumbijské univerzitě, miliony dolarů advokátům, snaze zabránit odtajnění minulosti jejich klienta, tolik se kdysi holedbajícího svou vstřícností. 

Snadno pochopitelné váhání původních nadšenců - tehdy  s představou, že první černoch prezident bude konečně znamenat tečku za tak stále se vlekoucím pocitem proviněním rasismu předchozích generací. Teď by si měli připustit své kolosální přepočítání. Kolik se kdy najde dobrovolníků, dychtivých přispěchat s přiznáním trapné naivity svých někdejších představ?

A důvod snad nejzávažnější, tak jak se dozvídám od místních rozených Američanů. Nám přistěhovalcům  se  přiznávají k reziduálním, jakkoliv málo racionálním pocitům viny oněch předchozích generací, čemuž my pozdější příchozí, nikdy prý pořádně neporozumíme.

Zůstávám nepřesvědčen, zdůvodním jedním příkladem z mnohých: Prezidentova manželka Michelle, první dáma země, zásluhou privilegií Affirmative Action, absolventka Princeton University, štědrých stipendiem obdarovaná. Po Obamově volebním vítězství (2008) prohlásila, že to je poprvé v životě být na svou rodnou zem pyšná. Z televizního dokumentu jsem se nedávno dozvěděl, že z odpočinkového pobytu na havajských ostrovech se mínila do Washingtonu vrátit o pár dní později než její manžel, což se vyřešilo speciální prezidentským letadlem z Washingtonu, jež se vydalo na cestu několika tisíce mil, dámu vyzvednout a přivézt. Odhadovaný výdaj 800 tisíc USD. Jako daňový poplatník mám potíže takovou nutnost pochopit.

Závěrem nelze opominout příznivou zprávu pro Obamu: OBAMA: MUSLIM HERO. Ano, na základě 88 000 interview, šest měsíců (1. leden - 30. červen 2014) trvajícího průzkumu veřejného mínění prestižním Gallupovým ústavem, rekordně nejvyšší popularity - 72 procent - Obama dosáhl mezi americkými muslimy. O jeho výkonu jako prezidenta se ale příznivě vyjádřila pouze menšina, 43 procent, respondentů. Nejnižší popularita zaznamenána mezi mormony – jen 18 procent, mezi katolíky 44 procent a protestanty 37 procent.

O tak značné mohamedánské sympatii se zmíním někdy příště.

Ota Ulč je česko-americký spisovatel a politolog. Žije v americkém Binghamtonu. Vystudoval práva na pražské Univerzitě Karlově, v roce 1959 emigroval z komunistického Československa. V USA vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a na univerzitě v Binghamtonu učil předmět Comparative Governments.