VILIAM BUCHERT: Evropa dělá osudovou a strašlivou chybu, když přestává podporovat Izrael
Při prvním pohledu na hořící nemocnice a školy v palestinské Gaze si člověk (téměř) zcela logicky řekne: Tak to už Izraelci opět přehnali! Umírající děti a ženy přece nemohou omluvit legitimní boj proti teroristickým šílencům z Hamásu. Izrael se tak ocitá nejenom v palbě islamistických raket, ale i pod tlakem svých někdejších spojenců a příznivců. Evropa se k němu otočila zády. Jenže to je chyba.
Evropou se mezitím v posledních týdnech šíří antisemitismus, odehrávají se bouřlivé demonstrace na podporu Palestinců (většinou jsou jejich účastníci Arabové žijící na starém kontinentu) a politické reprezentace mnoha zemí se stále více odtahují od Izraele (tento trend je ale pozorovatelný již několik let). Myslí si, že podpora židovského státu jim uškodí v očích veřejnosti.
Tím se ale Evropané, jako až mnohokrát v minulosti, dopouštějí další osudové a strašlivé chyby, na kterou můžeme v budoucnosti doplatit. Proč?
Bohužel, úspěšná taktika zločinců
Nejdříve se podívejme, co poslední válečnou vřavu v Izraeli a Gaze vyvolalo. Dvanáctého června byli na západním břehu Jordánu uneseni tři studenti – Naftali Fraenkel (16), Gilad Šaer (16) a Ejal Jifrah (19). Po několika dnech byli zavražděni a čin byl připsán vrahům z hnutí Hamás, jež má hlavní oporu v Gaze. V odvetě byl doslova popraven šestnáctiletý palestinský hoch Muhammad abú Chudajr. Odporné vraždy mladých lidí na obou stranách vyvolaly touhu po pomstě.
Jako vždy se iniciativy chopili především palestinští radikálové. Protože Izrael je silnější a má zřetelnou vojenskou převahu, jeho údery jsou viditelnější a mají mít zastrašovací účinek, jenž by zastavil nesmyslnou snahu Hamásu a další extremistů, kteří i za cenu obrovských civilních obětí svých krajanů neustále vyzývají ke zničení Izraele.
Evropa a většina světa se logicky stavějí na stranu toho slabšího. Jenže, a to bohužel také není v posledních desetiletích neobvyklé, i toho horšího. Pro nás jednoznačně horšího.
Izrael bojuje i za nás
Přes všechny excesy (a je jich mnoho) představuje Stát Izrael jedinou demokratickou baštu Blízkého východu. Je to v podstatě jediná země rozbouřeného regionu, v níž neslyšíme výzvy k šíření svaté či jakékoli jiné války i v Evropě. Což je v arabských a obecně muslimských zemích běžné. Tam byli nepřátelé dávno jasně pojmenováni a definováni – Židé, Amerika, Západ, lidé nemuslimského vyznání, demokracie a svoboda.
Přesto stále více Evropanů stojí spíše na straně Palestinců, jejichž vůdcové volají po krvi. Možná to jen odpovídá tomu, že evropská civilizace je slabá, je na ústupu a už nedokáže za své ideje a cíle bojovat. Dokáže o nich pouze „žvanit“.
Izraelci naopak musí bojovat, ať chtějí, či nikoli. Jde jim o holé přežití, o existenci. Jak je vidět, někdy to nejde jinak než silou, než použitím armády.
Pokud se pacifisté a naivní Evropané domnívají, že slabý, či dokonce neexistující Izrael je pro náš kontinent lepší, dělají něco, co jednou povede k devastaci Evropy. Islamisté, proti kterým Izraelci bojují tu v Gaze, tu v Libanonu, se nezastaví u svých hranic. A přicházejí daleko, daleko horší varianty – džihádisté v Sýrii a Iráku ukazují, že jejich příštím cílem je i Evropa.
Skutečně si většina lidí neuvědomuje, že podobné šílence zatím zadržuje v regionu především Izrael? Že Židé dnes bojují s nepřáteli i za nás. Že je zatím drží od Evropy v dostatečné vzdálenosti.
Ano, ano, slyším ty výtky – nás se to netýká, je to přehánění a jsou to nesmysly. To „oni“ se tam někde perou, je to daleko a nás se to netýká. Omyl. Je to blízko a bez ohledu na naše přání nás to zasahuje. Nebo si snad někdo ještě pořád myslí, že ani Ukrajina se nás netýká a nijak nás neovlivňuje? Ani Putin a Rusko nás neovlivňují?
Jak si vykopat vlastní hrob
Národy Evropy přes nesmírně tragickou zkušenost s první i druhou světovou válkou přestávají vnímat, že dnešní války jsou i války civilizační (jak na Ukrajině, tak v Gaze) a že podpora těch, kteří mezitím vyzývají k poboření našich starých základů společnosti, je kopáním vlastního hrobu.
Podpora radikálních palestinských proudů v Gaze, jež jsou nejvíce zodpovědné i za civilní palestinské oběti, ale i jinde na Blízkém východě, je stejně nebezpečná jako někdejší přitakání Hitlerovi. Západní mocnosti nás kdysi v Mnichově „prodaly“ nacistické zrůdě. Je absurdní, že mnoho Čechů ani dnes nevidí, že paktování s ďáblem je smrtící. Ovšem tím ďáblem není Izrael, ale druhá strana konfliktu.
