ANDREA HOLOPOVÁ: I mnoho nekuřáků odmítá návrh zákazu kouření v hospodách
Poslanci vládní strany ANO navrhli sněmovně zákon o úplném zákazu kouření v hospodách. Já osobně do kuřáckých zařízení jako nekuřák nechodím, přesto se proti takovému návrhu musím postavit. Omezuje totiž podstatným způsobem vlastnické právo a práva podnikatelů.
Poslanecký klub hnutí ANO přitom nechtěl čekat na vládní návrh, který chystá ministr zdravotnictví za ČSSD Svatopluk Němeček a přispěchal s vlastní podobou, který má s okamžitou platností zakázat kouření „ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování“.
Poslanci chtějí, aby se sněmovna populisticky vyslovila pro návrh hned v prvním čtení, což je samo o sobě dost zvláštní. Normální je, že se zákony probírají ve třech čteních, kdy je k nim možné nejen diskutovat, ale i předkládat pozměňovací návrhy. Také říkají, že zákon nebude mít žádné hospodářské dopady na podnikatele. To je směšná lež, vždyť mnohé hospody a restaurace můžou kvůli tomu i zkrachovat.
Hlavní ovšem je, že tento návrh jde přímo proti nezcizitelnému právu na majetek. Pokud vstupujeme do hospod, vstupujeme tam přece vždy s tím, že tam mohou být kuřáci. Nikdo nás nenutí takové podniky navštěvovat a nikdo nám nebrání otevírat nekuřácké hospody. Existuje dost restaurací, které se přímo pyšní tím, že jsou nekuřácké, logicky tak jako nekuřáci nepůjdeme do hospody, kde se kouří.
Proč chtějí poslanci regulovat něco, co dnes úspěšně funguje? Lidé si přece podle různých kritérií vybírají, do jakých restaurací půjdou, a podnikatelé si vybírají, jaký druh podniku budou provozovat. V čem je tedy problém? Proč tento nesmyslný návrh? Skutečně jsou to jenom zdravotní důvody? Proč by se pak nesmělo kouřit například ani na zahrádkách?
Politici se asi zase jen chtějí určité skupině lidí zalíbit, nejspíš elitářům a snobům, kterým smrdí skoro všechno, co je pod jejich úroveň. Chtějí vychovávat lidi podle své morálky, která rozhodně není dokonalá. Jenže tímto způsobem stát nemá lidi vychovávat, tato role náleží rodině a škole a především by měl co nejméně zasahovat do podnikání.
Kouření se nám nemusí líbit, je to ale pro mnoho lidí jistý společenský akt uvolňující stres. Kuřákům zas může vadit dívat se a poslouchat opilé lidi a také nepožadují zákaz pití vína ve vinárnách.
Politici musí vzít na vědomí, že restaurace a hospody nevlastní stát. Jsou soukromým majetkem lidí, kteří do nich investovali často svůj všechen kapitál, své úsilí, svoji energii. Nechme majitele na pokoji, a pokud nám kouření vadí, choďme do restaurací, kde se nekouří. Nekuřáci nejsou nadřazeni kuřákům.
