Čeští muslimové překrucují historické události. Naše společenské a náboženské elity k tomu mlčí
Současná situace kolem izraelského zásahu proti islámským teroristům v pásmu Gaza ukazuje na zásadně rozdílné vnímání hodnot a historických událostí mezi Evropany a muslimy. Je tragédií, že to, co by našemu řadovému občanovi neprošlo, prochází českým muslimům. Mlčení značné části nejen společnosti, ale i společenských a náboženských elit je zarážející.
Nejde jen o to, že čeští muslimové hlásají podporu „vymazání“ státu Izrael z mapy světa, což je názor zastávaný i šéfem státem registrované islámské církve Muneebem Hassanem Alrawim, ale jde také o události světových dějin, které se přímo dotýkají nás nežidů.
Mnohdy slýchávám od českých odpůrců státu Izrael, že je jeho střet s politickým islámem problémem židů a nás se netýká (to v lepším případě). V tom horším lidé věřící konspiračním teoriím vysloveně podporují politický islám jako nástroj odporu proti údajnému celosvětovému židovskému (politický korektně sionistickému) spiknutí.
A jak vlastně pohlíží na některé zásadní momenty evropské historie česko-slovenští muslimové?
Co vlastně slaví?
Například v pátečním kázání z pražské mešity dne 11. července 2014 (13. ramadán 1435) imám Ahmad Ragab řekl, že „všichni muslimové vědí, že Ramadán je měsícem, kdy se intenzivněji prosazuje dobro a vítězství na materiální i duševní úrovni. A mimo to, že je to měsíc, kdy se duše očišťuje od lakoty a učí se trpělivosti. A také je to měsíc politických i vojenských vítězství. Neboť Ramadán není měsícem zahálení a lenosti, nýbrž práce, aktivit a předbíhaní se v konání dobra. Říkáme také, že je to měsíc vítězství, jelikož se v historii v něm událo několik bitev a z nich ta nejznámější: bitva u Badru 17. Ramadánu roku 2H., dále dobytí Mekky též o Ramadánu roku 8H a bitva u al-Qádisíja v Ramadánu roku 15H vedena Saadem ibn Abí Waqásem. Také neopomeňme otevření Andalusie, bitva u Zalaqa, u Ajn Džalút, u Hattinu a další.“
Dokáže si někdo představit, že by dnes například Německo oslavovalo okupaci druhé Československé republiky nebo porážku Polska v roce 1939? Přesně to však činí čeští muslimové, kteří oslavují islámské dobyvačné války a agresi proti Evropě. Protože:
Bitva u al-Qádisíja byla součástí agrese čerstvě ustanoveného islámského státu proti Perské říši, která však islámské výboje nijak nevyprovokovala.
Otevření Andalusie (islámský okupační název pro obsazená území na Pyrenejském poloostrově) bylo agresí muslimských dobyvatelů proti obyvatelům území dnešního Španělska. A tak by se dalo pokračovat i v popisu bitev u Zalaqa, u Ajn Džalút či Hattinu.
Ještě ostřeji je vidět zásadní rozpor mezi výkladem dějin na příkladu dobytí Konstantinopole (dnešní Istanbul). Podle Abdulláha Ahsama, autora článku „Bola by přemena Hagie Sofie na mešitu oslavou Turecka?“ na slovenském islámském portálu Islamonline.sk, byla agrese muslimů proti Byzantské říši (jakožto proti říši křesťanů) osvobozeneckou válkou. To je však dosti absurdní představa, protože před islámskými útoky na Byzanc muslimové nikde na jejím území nežili. Byli to naopak muslimové, kdo první napadl křesťany. Přesto Ahsam v článku tvrdí, že „sultán Mehmet, osvoboditel Konstantinopole, změnil Hagiu Sofiu, respektive Chrám Boží moudrosti, na mešitu. Toto je relevantní otázka, kterou je však potřeba vnímat v kontextu dané doby. K osvobození Konstantinopole došlo po staletích protimuslimských válek a násilí ze strany evropských křižáků.“
Šíření nesmyslů
Každý člověk alespoň trochu znalý historie ví, že je to totální nesmysl. Byli to mohamedáni, kdo první napadl křesťany a vedl s nimi staleté války (pod vedením různých dynastií). Tyto války byly posléze korunovány dobytím Konstantinopole a později ve 20. století i etnickým vyčistěním území od většiny zbytku křesťanů (hlavně Arménu a Řeků). Přesto tento nesmysl hlásá muslim s titulem profesor. Nezbývá, než se ptát, jak se zachovají děti českých muslimů, když jim jejich náboženská komunita vykládá zásadní dějinné události úplně jinak než naše (zatím) sekulární školství?
A nečekají tedy naše učitele v brzké době konfrontace s muslimskými žáky? První vlaštovkou může být nedávný případ učitele Davida Kafky z Vyšší odborné a Střední školy zdravotnické v Ústí nad Labem. Učitele obvinila muslimská žákyně Nur Ashraf Bekai z islamofobie a rasismu, protože měl údajně vykládat dějiny Arabské říše jinak, než je znala ona. A vedení školy mu za to ještě pohrozilo vyhazovem…
V mnoha anglických či francouzských školách již představuje problém vyučovat o holokaustu židů či genocidě Arménů, protože se to nelíbí muslimským žákům a jejich rodičům. Čeká to i nás? A je se pak čemu divit, že hlásání „vymazání“ státu Izrael je bráno představiteli českých muslimů jako legitimní a normální? Jak sám s oblibou říkám českým antisemitům a odpůrcům státu Izrael: Padne-li Izrael, jsme na řadě my. Islámské dějiny a jejich výklad českými muslimy jsou toho víc než varovným příkladem.
Autor je publicista
