JOSEF BROŽ: Může být Alain Juppé francouzským prezidentem?
Byly doby, kdy ho neměl nikdo rád. Ale dnes patří Alain Juppé, bývalý premiér za časů Jacquese Chiraca, a ministr zahraničních věcí ještě za Nicolase Sarkozyho, k nejpopulárnějším politikům Francie.
Čerstvý devětašedesátník je podle výzkumů hned několika agentur přijatelný nejen jako sjednotitel francouzské pravice, ale i jako budoucí prezident. Volby se sice budou konat až v květnu 2017, ale podle francouzských měřítek je to „za rohem“.
Podle posledního výzkumu agentury Ifop je právě Juppé, stejně jako bývalý premiér François Fillon, vhodnější, a to ze 45 procent než bývalý prezident Nicolas Sarkozy. Ten byl přitom dlouhou dobu vnímán jako nepopiratelný možný vůdce pravice a tvrdé jádro tohoto elektorátu stálo za ním.
Popularita začala Sarkozymu klesat počátkem loňského měsíce, kdy byl předveden k patnáctihodinovému výslechu na policii kvůli podezření z ovlivňování a maření vyšetřování v šesti korupčních aférách. Zadržení přišlo krátce poté, co dosavadní předseda nejsilnější pravicové strany Svazu pro lidové hnutí (UMP), jistý Jean-François Copé, podal demisi a vedení strany se ujal triumvirát: Juppé-Raffarin-Fillon.
Zdá se zkrátka, že Alain Juppé si přesně naplánoval svůj „nový“ nástup. „Rozhodl jsem být kandidátem, ve vhodnou chvíli, v primárkách budoucnosti,“ napsal vzletně na svém blogu. Podle něho nyní prochází svět „strašlivými krizemi“, a nynější francouzská vláda „ztratila důvěru Francouzů“. Svůj text nazval prorocky: „2017, bientôt...“ (2017, brzy...).
Sjednotitel pravice a středu
První předpokladem k tomu, aby se to Juppému, kterého kdysi prezident Chirac nazval „tím nejlepším z nás“, spočívá především ve sjednocení „všech pravicových a centristických sil kolem jednoho kandidáta“. Ten by měl být podle Juppého schopen „utkat se s Národní frontou“ na jedné straně, a socialisty na straně druhé.
Mnozí analytici již dnes vidí nacionalistickou Národní frontu, po vítězství v evropských volbách, jako jasného favorita i těch prezidentských voleb. „Pokud se rozdělíme na počátku, výsledky prvního kola se stanou nejistými a dopady druhého kola nepředvídatelnými“, napsal Juppé. Analýza se to zdá být správná, zvláště když se porovnají výsledky obou formací ve volbách. Ty dávají dohromady třicet procent, což je síla, která se Národní frontě vyrovná, a jde hodně vysoko. Otázkou ovšem je, zda sjednocení nepřinese další problémy, a tradiční „války malých šéfů“, jak tomu bylo před dvěma lety mezi Copém a Fillonem.
Již nějaký čas štěbetají vrabci na francouzských střechách, že Juppé, který při posledním klání v roce 2012 odmítl do prezidentských voleb vstoupit, chytil druhý dech. Jeho nedávná aliance pro volby starostů s centristickým politikem Françoisem Bayrou, lídrem Demokratického hnutí (MoDem), již napověděla, o jaký scénář Juppé usiluje.
Ve středu 20. srpna, kdy svůj úmysl Juppé vyhlásil, se Bayrou přihlásil ke slovu a v ranním rozhovoru pro Evrope 1 svého spojence podpořil.
Nezadržitelný pád Hollanda
Situaci nahrává i velmi bolestný propad, jejž zažívá socialistická vláda, na jejímž čele sice stojí aktivní premiér Emmanuel Valls, který se ale pod tíhou velmi nepopulárního prezidenta
Françoise Hollanda potápí ke dnu. Hollande má již více než půl roku minimální popularitu: Nyní dokonce jen kolem 18 procent! Historický propad za celé dějiny francouzské páté republiky!
Nedávné vydání listu liberálně-levicového večerníku Le Monde, obvykle vstřícnější k socialistům než konzervativní Le Figaro, udělalo současnému socialistickému prezidentovi velmi nelichotivý účet. Nezaměstnanost stoupá, daně se zvyšují, a stále větší počet lidí nevěří ekonomickým reformám, jež měly zatočit s problémy a zvednou jejich životní úroveň.
Francouzi jistě rádi vidí, že si jejich prezident snaží udržet renomé v zahraničí (zejména ve vztahu vůči Spojených státům, a proto hlavně v Africe a na Blízkém východě) ale, jak známo: „Bližší košile, než kabát“. V posledním, čtvrtečním vydání téhož listu Le Monde, na to Hollande odpovídá dvoustránkovým rozhovor s titulkem: „Musíme jít dál, a rychleji“ a vzkazem: „Chci akcelerovat reformy.“ Jenže, jaké reformy?
O tom, jak chce akcelerovat, jít dál a rychleji, mluvil již několikrát, a protože to tehdy kolidovalo s jeho privátní soukromou aférou s herečkou Julií Gayetovou, měla tato slova zcela jiný význam.
Alain Juppé byl před deseti lety odsouzen v procesu s „falešnými placenými dušemi“ na pařížské radnici. Hrozilo mu tehdy až deset let vězení. Dostal se z toho s jedním rokem nevolitelnosti. Nyní to vypadá, že by mohl být Juppé, velký pragmatik a analytik, dobrou volbou nejen pro pravici (a střed), ale i pro celou Francii.
Vydrží ale Juppému jeho nástup? Udivíme velmi brzy v dalším dílu fejetonu, v němž se do hry jistě zapojí i exprezident Sarkozy. Již nyní někteří komentátoři píší, že „Juppé podtrhl Sarkozymu koberec“.
Josef Brož působil od 90. let jako novinář, komentátor a kritik. Věnuje se oblasti umění a kultury, ale i politiky, zejména té francouzské. Spolupracuje s Festivalem spisovatelů Praha. Je absolventem Université de Bourgogne se specializací na kulturní politiku; v Praze studoval estetiku, divadelní a filmovou vědu na FF UK.
