TOMÁŠ PERGLER: Nezapomínejme, kdo opravdu napsal amnestii. Spor Mynář vs. Hasenkopf je druhotný
Slovní přestřelka mezi prezidentským kancléřem Vratislavem Mynářem a někdejším hradním právníkem Pavlem Hasenkopfem udělala radost editorům zpravodajských webů. Taková pěkná roztržka přijde v úterní dopoledne jako na zavolanou. Mediální hádka ale ve skutečnosti odvádí pozornost od základní otázky: kdo na konci roku 2012 skutečně připravil Václavu Klausovi text amnestie, který pardonoval také obžalované v rozsáhlých hospodářských kauzách?
Hasenkopf se stal proti své vůli aktérem hry, již rozehráli podřízení Miloše Zemana a možná i prezident sám. Není přece tajemstvím, že nálepku skutečného „ideového otce“ amnestie si zaslouží právník, bývalý poslanec za ČSSD a několik let náměstek nejvyšší státní zástupkyně Zdeněk Koudelka. Ten patřil mezi oblíbené právníky Václava Klause a současně je dlouholetým přítelem Miloše Zemana. Ostatně sám prezident Zeman musel s odstupem času uznat, že Koudelka se „měrou nikoli zanedbatelnou podílel na lednové amnestii prezidenta republiky“, když ho vyřadil z kandidátů do Ústavního soudu. Vyplísnění, jaké schytal od Hradu Hasenkopf, se nicméně přítel Koudelka nedočkal.
Stojí za to připomenout pár faktů. Zdeněk Koudelka byl v době přípravy amnestie stážistou na ministerstvu spravedlnosti. Stále byl formálně také státním zástupcem, byť tuto funkci reálně nevykonával. To znamená, že text amnestie připravoval člověk, který: a) nebyl zaměstnancem prezidentské kanceláře a, striktně vzato, ani ministerstva spravedlnosti, b) amnestii připravoval státní zástupce, tedy člověk ve funkci patřící spíše na druhý břeh vůči obžalovaným či odsouzeným. Navíc, pokud by Koudelka vykonával práci pro prezidenta, vybočil by tím z rámce zákona o státním zastupitelství, jenž návladním výslovně umožňuje přivýdělek pro vládu, ministerstva nebo Parlament, neuvádí ale možnost práce pro hlavu státu. V návaznosti na to nás mohou logicky napadat některé otázky, například, zda a jak byl autor textu odměněn a podobně.
Koudelka, který v současnosti působí jako advokát a vysokoškolský pedagog, na sebe víckrát upozornil už před amnestií. V období opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD stál za úpravou volebního systému zvýhodňující silné politické strany, již zavrhl Ústavní soud. Za vlády sociální demokracie dělal poradce ministrovi zdravotnictví Bohumilu Fišerovi a prosadil návrh, aby se odsunulo urovnání sporu v kauze Diag Human. V roce 2006 se tento moravský patriot a milovník vína stal na čtyři roky zástupcem nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Sen o tom, že oblékne talár ústavního soudce, se mu nesplnil. Jeho kandidatura, předložená Václavem Klausem, neprošla Senátem.
