JAN JANDOUREK: Může si Rusko dovolit zbrojení a válku? Ne, nemá na to
Rusko je jednou z nejzmilitarizovanějších zemí na světě. Podle Světové banky je na devátém místě ve světě ve vydávání hrubého domácího produktu na vojenské výdaje a desátém, pokud jde o výdaje na hlavu. Je to víc, než si země může dovolit.
Podle ruského ekonoma a publicisty Sergeje Žuravljova mezi země, jež vydávají stále více na obranu, patří Spojené státy, Spojené arabské emiráty, Katar a některé země, jež nejsou tak významnými exportéry ropy, jako třeba Ázerbájdžán a Alžírsko. Také Izrael a Jižní Súdán, jež jsou zapojeny do neustálých bojů. Autor soudí, že pro ekonomy není jednoduché říct, která země by měla dát velký podíl peněz na obranu, ale jsou schopni k tomu říci něco obecného.
Podle údajů ruského tisku se vojenský rozpočet země zvyšoval v letech 2011–12 o 16 procent ročně, v letech 2013–15 už o 17 až 18 procent. Minulý rok tvořilo financování obrany 22,8 procenta ruských státních výdajů, v příštím roce to bude už 25 procent.
Bude to všechno k něčemu? Za prvé je mýtem, že růst výdajů na zbrojení představuje podporu pro národní ekonomiku. Zbrojení jistě může pomoci za určitých specifických podmínek, ale to zrovna nejsou ty podmínky, jež se vyskytují v současném Rusku. Za druhé není žádný přesvědčivý důkaz, že výdaje na obranu přispívají k růstu civilních technologií. Je celkem jasné, že peníze vydané na zbrojení budou chybět tam, kde by je vláda měla vydat na zlepšení životních podmínek obyvatel. Ruský ekonom Konstantin Sonin se v The Moscow Times ptá, kdy mohou peníze věnované armádě ekonomice pomoci. V zásadě jsou to země, kde je vysoká nezaměstnanost a nevyužitá výrobní kapacita. Tak tomu bylo třeba v USA za velké ekonomické krize ve 30. letech. V takovém případě může být vláda štědrá, protože nastává dvojí pozitivní efekt. Vznikají nová pracovní místa a lidé dostávají mzdu. Dále pak se v ekonomice zvyšuje poptávka. Výdaje na armádu jsou výhodné ještě v dalším ohledu. Pro vládu Spojených států třeba není snadné získat peníze na věci, které chce uskutečnit.
Druhá světová válka byla například dobrou výmluvou pro radikální zvýšení výdajů přesně v tom okamžiku, kdy to bylo potřeba. (K tomu dodejme, že jen kvůli tomu se však Spojeným státům do války nechtělo. Nacistickému Německu se ale na bojiště chtělo, protože pod pozlátkem fungujícího totalitního státu se skrývala země, která byla v skutečnosti před zhroucením. Nezbylo jí nic jiného než udělat velký loupeživý výboj, jenž to ekonomické neštěstí mohl zamaskovat.)
Jak jsou na tom Rusové
Jak se ale v tomto světle dívat na současné Rusko? Vidíme, že žádnému z těchto bodů neodpovídá. Země má nízkou nezaměstnanost a ruské továrny fungují, pokud jde o jejich kapacitu, přiměřeně.
Co se týče rozvoje nových technologií, ani tady si od vyšších výdajů na zbrojení nelze mnoho slibovat. Podle teoretického předpokladu se něco, co se vyvine k vojenským účelům, dá později použít i v civilním sektoru. Vzniknou tak nové produkty pro konzumenty z řad občanů. V praxi ale tento předpoklad moc nefunguje. Sovětský svaz například mohl vyvíjet nové zbraně jen za cenu toho, že životní úroveň jeho obyvatel byla po celou dobu jeho existence asi tak třikrát nižší, než je životní úroveň občana USA. Žádná z nových technologií se taky do běžného života nedostala.
Můžeme se také podívat na Spojené státy, jak to funguje tam. Nebyly počítače a internet nejdříve vytvořeny za peníze, jež dostal Pentagon? Důkladné vědecké výzkumy vyžadují hodně peněz, nad nimiž daňový poplatník vždycky naříká. Americká vláda je může vydávat, protože argumentuje potřebami národní bezpečnosti. Zdá se však navíc, že v Americe funguje kauzalita opačným směrem. Internet má dnes každý. Dokonce i Rusové. Rusko by mělo zvážit, jestli se nepouští do podniku, na který prostě nemá. Země má problémy s životní úrovní, má demografické problémy a zanedbávané obyvatelstvo holdující alkoholu se dožívá nižšího průměrného věku, než se od moderní země očekává. Rusko ale není moderní země. Přinejmenším mentalitou svých vůdců – a lze se obávat, že i většiny obyvatel, kteří těmto vůdcům důvěřují – stále vězí kdesi v minulosti.
Američané už jednou Moskvu „uzbrojili“. Po světové krizi není Západ v nejlepší kondici, ale pořád je na tom lépe než zeměpisně největší země světa. Putin by udělal nejlépe, kdyby jeho příští výboj (směrem k vyšší civilizovanosti) směřoval spíš do nitra jeho vlastní země. Rusko by se nemělo snažit kolonizovat země, jimž nemá kromě střelby, okupace a nabubřelých řečí co nabídnout.
