VILIAM BUCHERT: K summitu NATO: Teď bu bu bu na Rusko, pak bude Putin zase partnerem a Ukrajina utrpí
Summit Severoatlantické aliance je prosycen vzletnými slovy o demokracii, svobodě a pomoci těm, kteří ji potřebují. Ostatně, co jiného by měli politici říkat, je to jejich práce. Na první pohled to může dokonce působit, že NATO v čele s USA se rozhodla zatlačit kvůli Ukrajině na Rusko a gosudara Vladimira Putina. Jenže realita bude po čase jiná.
Postoj NATO je v podstatě správný a jediný možný, má to však mnoho ale.
Pro USA i Evropu je především daleko důležitější Rusko, než Ukrajina. Budou tedy muset najít po čase nějaké řešení, které zase povede k lepším vztahům s Moskvou. Bude to sice opět trochu nechutné a proradné, ale skončí to tak. Novou studenou válku si nikdo nepřeje.
Evropská unie nebude nikdy postupovat jednotně ve vztahu k Rusku (ano hovoří o tom, ale převáží silné národní zájmy, které nejsou totožné). O postoji jednotlivých zemí rozhodnou, jako vždy, jejich ekonomické zájmy, které přebijí silácké politické postoje.
NATO sice slibuje výraznější vojenskou a logistickou podporu zemím Pobaltí, Polsku i Ukrajině, ale v podstatě se bude jednat jen o symbolické činy. Voliči to chtějí slyšet, tak se to řekne.
Aliance pořád v něčem Rusku v posledních letech ustupovala a nikdy to pořádně nevysvětlila. Ani ve Walesu ne. Například Gruzie má zájem o členství, Moskva je ostře proti tomu, takže „kluci z Tbilisi“ musí čekat a čekat a čekat. Mezitím se od této země s pomocí ruských vojsk odtrhla Abcházie a Jižní Osietie a už nikdy se pod gruzínskou vládu nevrátí. NATO to bere v potaz, stejně jako okupaci Krymu. I když to oficiálně neuznává.
Severoatlantická aliance má obrovský problém, protože většina jejich členů nechce dávat dostatek peněz na zbrojení a USA už to přestává bavit. To, že český ministr obrany Martin Stropnický řekne, že dáme na armádu postupně 1,4 procenta, není žádným řešením a žádnou pomocí.
Řeči o možném vojenském zásahu NATO se sice šíří, ale americký prezident Barack Obama nic takového nehodlá udělat. A bez Spojených států je zbytek aliance bez obou nohou a jedné ruce. Proto se Putin tolik bát nemusí, pokud jde o vojenskou oblast.
NATO navíc nezbývá než spolupracovat se svými strategickými protivníky (Ruskem a Čínou) v boji proti terorismu, radikálním islámským vydřiduchům a zločincům, proti Íránu či Severní Koreji. Slovo Putina v tom má pořád velkou váhu a všichni to ví.
Bohulibé postoje Severoatlantické aliance tak možná pomohou tragickou situaci na Ukrajině nakonec zklidnit. Bude to ovšem také na úkor Ukrajinců a vlády v Kyjevě.
Po dnešním bu bu bu přijdou v budoucnosti opět vlídná slova o spolupráci s Ruskem.
Amen!
