OTA ULČ: Rozloučení s kdysi solidními americkými médii. Věřit se jim už nedá

Již od šedesátých let minulého století, čili již několik desetiletí, nelze přehlédnout onen úpadek sdělovací solidnosti, kdy ze zprávy, z informace o události, se konzument rovněž stává příjemcem návodu, jak servírovanou krmi pozřít, jak politicky korektně okořenit. Z generace radikálů šedesátých let se stali profesoři, děkani, mecenáši, dodávající vše ve správném ideologickém balení, neomylně prozrazující příchuť nynějších pokrokových časů – tedy affirmative action, diversity – a úspěšně tak znicotnit ústavní záruky rovnosti občanů USA.

Nejen ovšem New York Times mnohdy ve svém počínání začínají připomínat komunistické Rudé právo z neblahé dekády let padesátých. Takovým zjištěním jsem vydělal v tom smyslu, že již nejsem o víkendech zkracován nutkáním zabývat se takovou četbou.

O čem se tedy nepíše, či píše zcela jinak, nesolidně?

Čísla hovoří jasně

Mnohonásobně víc černochů ztratí v USA svůj život počínáním svých soukmenovců, než jakoukoliv jinačí zásluhou. Mladí černoši spáchají desetkrát víc zabití ve vlastních řadách než běloši a hispánci dohromady. Podle oficiálních údajů (Bureau of Justice Statistics 2008 National Crime Victimization Survey) v 83 procentech případů, černoch je útočníkem a běloch jeho obětí. Naprostou většinu rasově motivovaného násilí a všech vražd (52 procent) v zemi spáchají černoši - ona třinácti percentní menšina v národě.

V roce 2007: 433 934 zločinů černochů proti bělochům, osmkrát víc, než značně početnější běloši tak učinili vůči černochům. Podle oněch údajů byla čtyřicetkrát větší pravděpodobnost, že černoch zaútočí na bělocha, než by tomu bylo naopak.

To jsou ovšem nepříjemné skutečnosti, na které černošští, nikým nezvolení vůdcové, avšak s velkou mediální podporou, vesměs reagují svým nereagováním. Když už nic jiného nezbývá, k dispozici je vždy obvinění z rasismu, hříchu nevymýtitelného, i tedy ve státech s minimálním procentem takového etnika, i tam, kde běloši, v dosud neutuchající naději na lepší budoucnost, si volí primátory, politiky a nyní už dvakrát i prezidenta jiné rasy.

Přikrášlování reality

Bělošský mediální, politicky příkladně pokrokový establišment se snaží vypomáhat s notným přikrášlováním reality. Poslužme si příkladem z Los Angeles v roce 1992. Tehdy místními ulicemi se hnalo vozidlo rychlostí 100 mil, čili přes 160 kilometrů v hodině, s posádkou tří notně opilých černochů, za volantem byl odsouzený lupič Rodney King, momentálně podmínečně propuštěný. Na rozdíl od svých dvou, alkoholem rovněž handicapovaných, spolupasažérů, King se pronásledující policii nemínil po dobrém vzdát, došlo k bitce, pěstnímu utkání, jež svědek nafilmoval. Tehdy s výsledkem mnohanásobného násilí, rabování, a výsledným počtem asi padesáti nikoliv převážně černošských mrtvol.

King za notné mediální podpory se stal ve veřejném povědomí příkladným mučedníkem, aniž však odpůrcem alkoholu a či vzorem způsobného života. Dvacet roků poté, nijak mírumilovně zesnul. S Eulogy neboli chvalořečením u toho zazářil vždy všudypřítomný velebníček, šarlatán Sharpton.

Téhož roku 2012 velmi vlivné sdělovací zdroje přispěly k důkladné negaci Obamovým volebních záruk, že jeho zvolením vstupujeme do éry rasové harmonie. Pravdou byl opak, o nějž se zasloužila bělošská ultrapokroková média na Floridě, která přizpůsobila skutečnost podle svých politicky potřebných představ: Dobrovolník George Zimmerman, poloviční Hispanic vzdor svému německy znějícímu jménu, se dostal do konfliktu s mladíkem Trayvonem Martinem, se smrtelnými následky. Pokroková media se rozjela kýženým směrem: Zdroje jako New York Times, ze Zimmermana, privilegované kategorie Hispanics, tyjící z privilegií výhod Affirmative Action, z něj vytvořilo rasově a tudíž i politicky deklasovaného bělocha ("white Hispanic"). Na televizních obrazovkách se objevila fotografie čtrnáctiletého vyhublého chlapečka, ač v té době to byl mnohem zdatnější mladík, téměř i hromotluk, značně robusnější postavy. Ze záznamů televize ABC zmizela Zimmermanova zranění na jeho hlavě, zatímco televizní záznam NBC poskytl významný Zimmermanův telefonát na policii.

Toť vše a ještě víc ve prospěch potřebné, politicky korektní pravdy.

Vše se pořád opakuje

Máme podzim 2014. Začněme s pokusem dešifrovat událost, k níž došlo v srpnu ve Fergusonu, předměstí metropole St.Louis amerického státu Missouri. Psalo se o ní hodně i v České republice.

Osmnáctiletý Michael Brown, mladík značné velikosti (šest stop a čtyři coule, čili víc než dva metry) a nadváhy, posílen mocným vlivem marihuany, po soumraku v obchodu ukradl krabici doutníků a přitom nešetrně zatočil s tamějším zaměstnancem poloviční velikosti, který se snažil lupu zabránit. Toto zaznamenáno bezpečnostní kamerou, což vyvolalo protest reverenda Sharptona, že tak došlo bez svolení dotyčného zloděje, lupiče, útočníka a tudíž k nezákonnému ohrožení jeho pověsti, reputace.

Realitu následujících okolností různí svědkové popisují různě a bude tedy na soudu, aby zjistil, pokusil se zjistit, co se ve skutečnosti stalo, že hromotluk Brown pěstní utkání s policisty s několika kulemi v těle nepřežil. Nezpochybnělé jsou tyto skutečnosti: Následovalo několik dní trvající černošské rabování, vylupování obchodů za pasivní asistence policie. Naprostá většina pachatelů nebyli místní rezidenti, ale zájemci, dostavivší se i ze značných dálav.

Podle očekávání se rovněž promptně dostavili vždy přítomní takzvaní profesionální černoši - reverendi pseudovelebníčci jako Jesse Jackson a Al Sharpton, kteří nikdy nezmeškají jakoukoliv příležitost k protestům s maximálním mravním rozhořčením a okamžitým zatracením bělošské, nyní kvapně se vytrácející většiny amerického obyvatelstva. Protestní pochody, domáhající se okamžitých trestů, včetně toho hrdelního. Vina bělošského policisty není zpochybňována, v hlavách těch nejpokrokovějších je předem automaticky odsouzen. Reverend Jackson definoval Brownovu smrt jako state execution - "státem provedenou popravu".

Měří se různým metrem

Našly se ale výjimky v černošských řadách, jež oficiální, politicky korektní establišment převážně ignoroval. Například Larry Elder, odvážný publicista, si v textu s názvem "Ferguson: Not Even An O.J. Jury Would Convict Officer Wilson" (Townhall.com, 21.8.2014) troufl zveřejnit fakta. V těle zasaženého se našlo šest kulí vystřelených do hrudi útočníka, který se na policistu řítil a nikoliv tedy do zad oběti, která od policisty prchala (tvrzení to jeho kamarádů). Rodina zasaženého si najala odborníka, patologa Michaela Badena, který provedl pitvu a potvrdil pravdivost policistovy verze. V policejním voze došlo k zápolení, k pokusu osmnáctiletého andílka zmocnit se zbraně.

Odvážný černošský autor Elder si rovněž troufl uvést zásadně nezdůrazňovaná fakta: V roce 2012 došlo k zavraždění 6454 černochů, z nichž téměř všichni zemřeli ve vlastních řadách. V Chicagu deset vražd každý týden. V naprosté většině příkladů nižádný mediální zájem. Nyní však událost ve Fergusonu, s nadějí přiroubovat motivaci rasistickou, z ní udělat celonárodní celosvětovou událost porovnatelnou s invazí v Normandii v roce 1944.

V téže době v Miami rabín na cestě do synagogy byl zavražděn dvěma černošskými junáky, bez docíleného trestního postihu. Média mlčí.

Černošský houmlesák usmrcen ubodáním šesti ilegálními vetřelci. Média mlčí.

V Los Angeles, čínský univerzitní student, již třetí tamnější případ, zavražděn mladistvými výrostky, z nichž někteří jsou v Americe se pohybující ilegálové. Média mlčí.

Zpět ale do Fergusonu ve státě Missouri, kde tamější střet černého zloděje a násilníka s bílým policistou vyprovokovalo naopak mediální událost léta. Osm dní před sporným jeho zastřelením, onen mladík Brown obdržel high school diploma na Normandy High School. O slavnostní proceduru se zasloužil doktor Howard Fuller, Distinguished Professor of Education na univerzitě Marquette, kde v roce 1995 založil Institute for the Transformation of Learning. Tento zasloužilý černošský intelektuál, oceněný řadou čestných doktorátů, se rovněž zasloužil o vytvoření Black Alliiance for Educational Options, poskytující rodinám příležitost kvalitnějšího vzdělání pro jejich potomstvo.

Při té příležitosti ale dochází k hodnocení kvality oněch "Normandy high schools". Pouze škola dosáhnuvší 70 bodů získá svou acreditation - uznání své dosažené minimální kvality. Škola, která vystavila závěrečné úspěšné vysvědčení žáka Browna, nedosáhla ovšem ani ubohoučkých 10 bodů - čili pod úrovní minimální gramotnosti. Výsledek to zcela bezcenný, který ale nevzrušil sebemenší pozornost oněch morálně tolik explozivních velebníčků a dalších ochránců před údajnou hydrou rasistického útlaku.

Zatajování důkazů

Stejně jako v případě mediálně zatajovaného Zimmermanova zranění (Florida, 2012), nebyl fotografický záběr zranění (a broken eye socket) policisty Darrena Wilsona ve Fergusonu v USA jaksi k dosažení a dostal se ke mně zásluhou amerického přítele, kdysi ve velmi významné vládní funkci. S morbidním smyslem pro humor mi to dodal, s vysvětlením, že vzácnost obdržel via naše Česká republika, že neposlušní Češi jsou ovšem velikánští rasisté, jímž ovšem už býval i Antonín Dvořák, což dokázal komponováním své deváté symfonie, té Novosvětské (rasismus, jaký pak Nový svět), či kvarteta, dokonce označeného jako americké.

Ota Ulč (84) je česko-americký spisovatel a politolog. Žije v americkém Binghamtonu. Vystudoval práva na pražské Univerzitě Karlově, v roce 1959 emigroval z komunistického Československa. V USA vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a na univerzitě v Binghamtonu učil předmět Comparative Governments. Je autorem mnoha populárních knih (například cestopisů a knih reportáží) i odborných publikací.