TEREZA STONIŠOVÁ: Šátky nemůžou za vaše pos***ý životy! Apeluji na zdravý rozum všech
Všichni muslimové jsou sympatizanti Islámského státu. Chtějí nás napadnout, ovládnout, donutit nás konvertovat k svému náboženství. Už jste to také slyšeli a četli? V souvislosti s řadou útoků extremistů a jejich hrozeb vůči Evropě, se stupňuje také množství předsudků, jež se šíří o muslimech. Je to ale všechno tak, jak se mnohdy tvrdí?
Je vše, co je muslimské, špatné, plné hrozeb, nenávisti, smrti a videí s uřezanými hlavami. Nebo není?
Předmětem tohoto příspěvku není hodnotit islámské náboženství. Spíše bych ráda touto cestou apelovala na zdravý rozum těch, kteří při sledování zpráv v televizi, kde se na libovolných kanálech denně mává černou vlajkou šířícího se Islámského státu, ještě neztratili své kritické myšlení.
Stačí si položit jednoduché otázky. Byla kdysi katolická inkvizice, která mučila a pálila „kacíře“ ve velkém, skutečným projevem Kristova učení? Jsou Svědkové Jehovovovi, kteří se s takovou vehemencí odvolávají na biblické texty (a účelově je do zbláznění opakují) opravdoví křesťané? Nebo jsou to jen sektáři s pokřiveným pohledem na svět, kterým chybí vůle a chuť najít svou životní cestu způsobem vlastním, nikoli za přičinění domnělých autorit v podobě takzvaných starších? Jsou ortodoxní Židé, kteří si odmítají v letadlech, která se kvůli nim zpožďují, sedat vedle žen, skutečnými představiteli judaismu? Měli bychom je brát za ty skutečně ukázkové tohoto světového náboženství?
Pokuste si na tyto otázky odpovědět sami, a pak se možná uvědomíte, že ženy, které nosí hidžáb, nemusejí být nutně černé vdovy, které se sem přišly odstřelovat ve jménu šíření islámu či Islámského státu. Ty ženy, které se z dobrovolných pohnutek rozhodly islám ctít a zakrývat si tvář před světem (a hlavně před muži), by neměly být a priori terčem našeho opovržení. Vyvarujme se generalizací.
Naopak džihádisté nejsou představitelé islámu, který praktikuje většina věřících. Byť je toto náboženství v mnohém odlišené, a možná snad lze říct kruté nebo nesmiřitelné a v jeho jménu se nyní páchají zvěrstva, jež s islámem jako takovým už nemají nic společného.
Házení všech muslimů do jednoho pytle, nebol „nešvar, který se nám tady rozmohl“. Naštěstí existují ještě ostrůvky humanismu, které představuje například facebooková událost Kateřiny Peterkové Do školy/do práce v šátku, podporující svobodu rozhodnutí, zda šátky nosit či ne. Akce spočívá v tom, že si jednoduše vezmete 1. října šátek. Ideálně na hlavu.
„Událost reaguje na nedávné xenofobní výroky politiků i diskuze na internetu, kde se někteří lidé vyjadřuje pro zákaz nošení šátků. Přestože si dnes mnoho lidí spojuje šátek s islámem, nesmíme zapomínat, že patří k evropským tradicím úplně stejně jako svoboda volby, kterou podporujeme,“ říká k tomu organizátorka a studentka Právnické fakulty.
Podpořme alespoň to, co ve své malosti můžeme – svobodu lidského rozhodování, která nesmí být v demokratické společnosti potlačovaná.
