JAN JANDOUREK: Bojují bezpilotní letadla proti teroristům, nebo je plodí?

Autor článku v The Huffington Post Coleen Rowley, bývalý agent FBI, se ptá, jak je možné, že i příslušníci mírových skupin podporují americké bombardování. Proč videa s podřezávanými lidmi pobuřují více než exploze, které připraví o život stovky lidí a jsou prováděny pomocí bezpilotních letadel?

Podle autora existují přinejmenším čtyři hlavní důvody, proč jsou pro Američany významnější dva Američané a jeden Brit než tisíce jiných lidí.

Důvod číslo jedna: Existuje přežívající mentalita „my versus oni“. To je mentalita, která skupinu drží pohromadě. Někdy jí říkáme tribalismus, jakoby se jednalo o dodnes přežívající kmenové smýšlení. Také můžeme mluvit o skupinovém elitismu a nacionalismu. To všechno je částečně naučené chování, které se hluboce zakořenilo do lidské mysli, aby lidem pomohlo přežít. Nejkrajnější formou takové skupinové vazby je rasismus. Proto se také západní člověk více stará o jiné západní lidi, Američany nebo Brity, než o jedince cizí.

Všichni to vidí

Druhým důvodem podle Rowleyho byly dramatické záběry vražd rukojmí, které americká média přinesla do všech amerických obývacích pokojů, zatímco bombardování občanů cizích zemí bezpilotním letadlem není nijak přímo mediálně pokryto. (Oběti nevidíte.) Tak se stalo, že pro většinu Američanů je zabíjení pomocí dronů čisté a jakoby chirurgické. A to vzdor tomu, že někteří piloti těchto letadel vidí následky, což je přivádí do vážných psychických problémů. Podle toho, co tvrdí autor blogu, někteří z toho byli na pokraji sebevraždy.

Důvod třetí: ani značný segment tzv. mírové komunity nechápe, že americké války a Amerikou řízené režimy daly nepřímo vzniknout Islámskému státu a jiným teroristickým skupinám, jako byla například a-Kajda. I teď bombardování pomocí bezpilotních letadel dává spíše podnět k růstu terorismu, než že by ho zmírnilo. Tak jako ve všech válkách i tady vůdci obou stran oportunisticky využívají druhou stranu, aby posílili sami sebe. Věčná válka živí terorismus, ale pravdou je i to, že terorismus živí válku.

Čtvrtý důvod je, že už nefunguje syndrom vietnamské války. Neexistuje povinná vojenská služba. Na první pohled také nejsou vidět obrovské sumy, které jsou pumpovány do neustálé války. I liberální střední třída se přidala na stranu jestřábích politiku, ačkoliv přímo nemá žádný prospěch ze zbrojního průmyslu. Mnoho Američanů nicméně věří, že válka tvoří pracovní příležitosti a že jim zajistí zásobování zemním plynem a dalšími zdroji, tvrdí Coleen Rowley.

Za co si můžeme sami

Obyvatelé Česka nejsou nějak přímo zapojeni do hlavního válečného úsilí někde daleko na Středním východě. Také naše ohrožení teroristickou hrozbou není zřejmě (zatím) tak bezprostřední, jak by se mohlo zdát. Praha samozřejmě může být terčem teroristického útoku, ale mnohem dříve se na mušku opět dostane nějaké velkoměsto ve Spojených státech, nebo ve Velké Británii. Protože se však jedná o boj, který je veden našimi spojenci, měli bychom také uvažovat o prostředcích, které jsou v těchto bojích používány.

Je zřejmé, že používání bezpilotních letadel velmi usnadňuje některé věci. Pro každou bojující stranu je obtížné doma zdůvodnit lidské oběti. To jsou ony známé obrázky rukujících synů vlasti, z nichž někteří se domů vrací v rakvích zabalených do národní vlajky. Něco takového nemůže žádná vláda, pokud je založena na demokratické volbě, dlouho ustát. Takovou válku mohou vést pouze diktatury, přičemž životnost diktatur, které vedou války, není ve skutečnosti moc dlouhá.

Můžeme vést spor o to, zda byla dříve slepice nebo vejce. Způsobili jsme si problémy sami kolonialismem minulých staletí? Nebo jen primitivní národy, kterým jsme přinesli civilizaci, dodnes nepochopily, že by bez nás neměly ani železnici ani moderní právo? Je chybou kolonialismu jen to, že skončil příliš brzo?

Jenže co lepšího nám kdo poradí?

Faktem je, že by přehnaná politická korektnost a multikulturalismus neměly zastírat, že proti civilizaci Západu nyní stojí lidé, jejichž myšlení je na úrovní středověku. Míněno v tom horším ze středověku. Evropané si také prošli svojí fází organizování křižáckých válek a nesmírně krutých náboženských bojů, které zdevastovaly celý kontinent. Protože jsme měli sami temnou minulost, umožňuje nám to lépe pochopit zbytek světa. To ale neznamená, že se smíříme s tím, že někdo žije v temnotě a chce zlikvidovat to, co jsme konečně sami jakž takž vybudovali.

Kvůli tomu nemusí nutně ustat námitky těch, kteří stojí proti „čistému“ bombardování pomocí bezpilotních letounů. To nejhorší, co by se nám mohlo stát, by bylo, že bychom sami svou mentální úrovní klesli na úroveň našich teroristických odpůrců. Na druhou stranu ale není jasné, jakou dobrou radu bychom mohli pro tento boj dostat. Máme do těchto černých děr světa poslat statisíce vojáků, z nichž se mnozí budou vracet domů mrtví a budou současně vnímání jako nepřátelská okupační síla? Máme nechat teroristy řádit?

Kdo najde dokonalou odpověď na tuto otázku, která by v praxi fungovala, bude kandidátem na příští Nobelovu cenu míru. Ta bude však nejspíš vyhrazena pro některého z momentálně polepšených teroristů.