BENJAMIN KURAS: Finanční mágové a bomba krachu zase tiká
V roce 2008 se málem zhroutil západní finanční systém. Zachránil nás jen zásah vlád, které naše na daních vybrané peníze darovaly bankám výměnou za slib, že přestanou blbnout.
To blbnutí prováděli finanční géniové z nejlepších ekonomických škol tím, že vytvářeli „finanční instrumenty“ a „finanční produkty“ zvané „deriváty“. To jsou číselné bubliny, u nichž se už ani nepředstírá hodnota skutečná, nýbrž se přiznává jako „pomyslná“.
Tak vznikla absurdita, v níž banky, které si říkají „investiční“, přestaly investovat do firem, protože bublinové hry se jim vyplácely víc. Jeden z největších investorů, Warren Buffet, nazval deriváty „časovanými bombami“ a „finančními zbraněmi hromadného ničení“ a doporučoval je zakázat.
Nikdo ho neposlechl a finanční géniové začali třeštit znovu. A tak jsme se najednou 3. září 2014 v deníku New York Times dočetli, že pětice hlavních amerických investičních bank vytvořila derivative exposure 280 biliónů dolarů, čili dala zase do oběhu o 280 biliónů pomyslných dolarů, víc než mají skutečně v kasičce. Riziko 37krát větší než v roce 2008.
Aby to nezůstalo jen na Americe – Deutschebank s kapitálem 552 miliard eur vytvořila derivátovou exponovanost 55 biliónů, čili stonásobek. To je pětkrát víc, než je HDP celé Evropy, a přibližně stejně jako HDP celého světa. Celosvětová pomyslná hodnota derivátů dosáhla 710 biliónů dolarů, čtrnáctinásobek celosvětového HDP.
No co – vlády to zase zatáhnou. Akorát že tentokrát vážně nebudou mít z čeho. Celkový americký národní dluh – vláda, business a privát – dosáhl 59 biliónů. 735 000 na rodinu. Ostatní západní státy jsou na tom jen o fous líp. Ale třeba je to jen sýčkování antikapitalistických novinářů. Kéž by.
Text byl publikován v tištěném Reflexu č.42/2014.
