ANDREA HOLOPOVÁ: Tak jsme my Češky prý na tom s rovností hůř než ženy ve Rwandě či Bangladéši!
Podle aktuálního žebříčku jedné soukromé nadace, která ze sebe dělá světovou instituci, jsme na tom s rovností žen a mužů hůře než v Moldávii, Rusku, Mozambiku nebo Bangladéši. Jsme celosvětově na 96. místě ze 142 zemí. O zprávě s názvem „Globální genderové rozdíly“ (Global Gender Gap) referují média, jako by se nic podstatnějšího nestalo. Celá zpráva spíš ale uměle předstírá problém a bude dobrá jen jako falešný argument zamindrákovaných žen.
Světové ekonomické fórum si libuje v sestavování různých žebříčků, které dělají dojem objektivity. Jedná se ale jen o soukromou organizaci, která srovnává nesrovnatelné.
Jak je možné, že si v žebříčku rovnosti mužů a žen vedeme tak špatně? Jedno z kritérií, které výzkumníci brali v potaz, byl počet let, kdy u nás byla hlavou státu žena. A za to máme samozřejmě nulu.
To, že byli demokraticky – za účasti žen i mužů – zvoleni muži a že se ženy samozřejmě mohly o úřad prezidenta svobodně ucházet, nikdo ve „světové organizaci“ neřeší. Kdyby prezidentem byla místo Zemana Bobošíková nebo Fischerová, které byly kandidátkami, hned bychom měli body navíc.
Body jsme ztratili i za počty žen ve vládě a parlamentu.
Hodnotit demokracii podobnými žebříčky je ale s prominutím hloupost. Ženy tu mohou jak volit, tak být voleny a jestli toho využívají a jestli zaujmou voliče, je čistě na nich.
Normální žena žádný takovýto „problém“ genderového rozdílu neřeší. Prostě někde pracuje nebo je v domácnosti, volí, pokud chce, zajímá se o politiku, pokud chce, a případně kandiduje. Normální žena má muže, který pracuje a bere plat, třeba i vyšší, což je v pořádku, protože jde beztak do rodinného rozpočtu. „Genderový problém“ tak určitě řeší spíš ženy, které jsou samy. Ženy, které se spíš podobají mužům a zřejmě mají nějaký problém. Přesně takové chtějí všelijaké kvóty, protože tím zřejmě chtějí pokořit muže.
Ženy u nás tradičně spíš než muži vychovávají děti a muži se s ženami radí. Ženy zkrátka mají obrovský vliv, který žádný index rovnosti žen rozhodně nezměří.
Pokud se u nás ženy rozhodnou být spíš v domácnosti, aby se v klidu staraly o děti, neznamená to, že jsou na tom hůř než ženy jinde.
My ženy máme tendenci spíš držet spolu a podporovat se. Pokud tedy nějaká žena kandiduje ve volbách, má velkou naději na preferenční hlasy. To by taky brzy nějaká lobby mužů mohla označit za pozitivní diskriminaci.
Možná by proto příště bylo lepší, kdyby sem „výzkumníci“ přijeli a zeptali se nás normálních žen, jak se nám v České republice daří. Odpověděla bych jim, že velice dobře!
