VILIAM BUCHERT: Zeman ztrácí soudnost i kontrolu nad svými výroky. Čína je toho dalším důkazem
To, co předvedl Miloš Zeman při návštěvě Číny, hraničí s naprostou ztrátou soudnosti. Prezident už podle všeho nemá kontrolu nad tím, co říká. Největším problémem je, že se uchýlil k prohlášením, jež nemají s realitou vůbec nic společného. Jsou to lži. Už to ani nebyly politické postoje či zastávání určitých odlišných hodnot, ale prokazatelné nesmysly.
V čínské státní televizi Miloš Zeman Číňanům sdělil (u toho se pitvořil s plyšovým Krtečkem, aby byla situace pokud možno ještě absurdnější), že se přijel do nejlidnatější země světa učit, jak stabilizovat společnost. A jaká je skutečnost?
V Číně je společnost „stabilizována“ tak, že v koncentračních táborech jsou vězněny tisíce ideových odpůrců komunistického režimu. Po desetiletí jsou tvrdě potlačována lidská práva, například včetně náboženských. Zeman si to mohl vyzkoušet v praxi – hned by viděl, jak je režim „stabilizován“. Pokud jakýkoli Číňan (ale i cizinec) řekne cokoli veřejně, co nesouzní s režimní ideologií, je zatčen. Jestli to je představa, jak se má „stabilizovat“ společnost, tak to nás všechny ochraňuj Bůh. Možná by nám pak ale ani taková Boží ochrana nepomohla.
Miloš Zeman sice ztrácí soudnost, ale určitě ještě dokáže vnímat, že Čína skutečně není svobodná společnost. V tomto směru se tam není čemu učit. Jistě, má se s říší středu obchodovat, ale věty, které na nás prezident i vláda vypouštějí v případě Číny, jsou příšerné.
Zcela nekompetentní jsou i výroky na adresu Tibetu a Tchaj-wanu.
Například 14. tibetský dalajlama nenavrhuje žádnou nezávislost a odtržení své země od Číny. Po celá desetiletí marně vyjednává s Pekingem o autonomii. Jenže čínské vlády čekají, až současný dalajlama zemře, pak si jmenují svého lžidalajlamu, a tím se částečně problému zbaví. Každý (Zeman a jeho úředníci by se mohli mnoha přímých svědků zeptat, kdyby měli ovšem zájem), kdo navštívil tibetskou metropoli Lhasu, ví, jak zde už léta probíhá „stabilizace“. Z Lhasy je čínské město, většina obyvatel jsou dnes Chanové, tedy etničtí Číňané. Poslala je sem vláda za státní peníze, říká se tomu organizované „přesídlování a přečíslování“. Podle Zemana „stabilizace“. Lhasa je v obklíčení několika vojenských základen čínské armády a místní obyvatelé se stali pouze „zvířátky na koukání“ pro turisty. Členy řádů v buddhistických klášterech (posvátných to institucí tibetské historie) se smějí mladí muži a ženy stát pouze s povolení čínských úřadů. Zjevná „stabilizace“.
Číňané postupně přečíslují i muslimské národy v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Nebylo by divu, kdyby jednou vyhlásili à la demokratické referendum o tom, zda Tibet a Sin-ťiang chtějí nějakou větší autonomii. No nechtějí, protože hlasy místních, původních obyvatel budou brzy v menšině. Většinu budou mít všude „stabilizovaní“ Číňané.
V případě Tchaj-wanu se jedná o samostatný stát, jenž dávno splňuje (na rozdíl od situace třeba v Tibetu) naprosto všechny atributy nezávislosti. Řeči o „jedné“ Číně jsou liché a mimo realitu. Tchaj-wan má vlastní regulérní vládu a prezidenta, vlastní armádu, vlastní měnu, své pasy. Ostatně tyto pasy uznává za oficiální i Česká republika. Tchajwanci k nám necestují na čínské pasy, jak by se nám to mohlo zdát z ponížených prohlášení některých českých politiků. Pokud si to Zeman už nepamatuje, tak v době, kdy byl on premiérem, vydávala tchajwanská mise v Praze našim občanům víza jako zcela regulérní stát (tedy nevydávala je čínská ambasáda, ale tchajwanská; víza byla pro tento ostrov už ale zrušena, pro Čínu nikoli). O čem to svědčí? Že hra s Tchaj-wanem je pouze naprosto nestoudnou politickou hrou. Když od něj chceme investice, ty jsou nám dobré, ale jinak fuj…
Čína své velmocenské cíle prosazuje dlouhodobě a nějaký Zeman v tom nehraje podstatnou roli. Vliv Pekingu pramení z neustále rostoucí moci ekonomické, politicky a ideově je však tento stát nadále zavrženíhodný. Neexistují žádné myšlenky a vize, které svět přebírá od Číny (možná to udělal režim v prosperujícím Singapuru, kde většinu obyvatel ovšem tvoří také etničtí Číňané). Český prezident se tedy v nejlidnatější zemi světa nemá čemu učit.
Naše firmy ať v Číně podnikají, obchody ať běží, ale Peking nás právě v těchto dnech přestal považovat za stát, jenž dokáže prosazovat své hodnoty a zájmy. Devótnost, s níž se prezident a vláda přiklonily k totalitnímu státu, nás v očích Číňanů zcela paradoxně nedělají silnějšími a lepšími, jsme už jen dalšími v pořadí. Je hotovo, na řadě jsou další. Zeman prostě nepochopil jednu zásadní věc – Čína si potřebuje udělat z Česka jen další klidnou základnu pro svoji pokračující expanzi po Evropě. Za to nám dá nějaké miliardy a umožní na svém území vydělat našim firmám. My v tom nebudeme vítězové, ale pouze posloužíme zájmům cizí mocnosti. Pokolikáté už v dějinách?
