JAN JANDOUREK: Babiš si nemá co stěžovat na dobu před Listopadem i po něm. Vždycky byl nahoře

Nejdříve k často citované větě. Podle místopředsedy vlády a šéfa hnutí ANO euforie po roce 1989 brzy vyprchala a je nutné se ptát, proč se u nás politika tak zdiskreditovala a jaké je východisko z toho, že se u nás schopní lidé nechtějí veřejně angažovat.

Nejdřív by asi bylo dobré, podívat se na to, kdo je skutečným viníkem. Politika je zdiskreditovaná na celém světě, přinejmenším od doby, kdy něco takového jako politika existuje. Jakmile někde zavedeme více nebo méně demokratické soupeření o moc, je to doprovázeno velkým divadlem a ohňostroji slibů a všelijakého zapřísahání, které si duševně zdravý člověk přebere zdravým rozumem a vydělí asi tak pěti. To i v případě své strany, protože o svých víme taky své. Zatím ale není jasné, jak by se to dalo udělat jinak. Každé soupeření znamená, že někdo vystoupí a řekne, že je lepší než ten druhý. Dělají to všichni a celou tuto hru stále stupňují. Opakem je pouze jedno, totiž že se nesoupeří. Tomu pak říkáme diktatura, která budí respekt svou sádrovou důstojností omývanou krví. Všichni pořád hledají nějaké zázračné recepty, jak demokracii oživit. Žádné nenajdou. Obyčejné strany a obyčejné svobodné volby, to je asi tak všechno. Nic lepšího se vymyslet nedá.

O legračnosti demokracie čteme už od dob Marka Twaina, Karla Čapka, Jaroslava Haška. Politika je legrační, tak jako je legrační manželství, práce doktora nebo hrobníka, sex, náboženství a všechno, pokud chceme. Všechno má svou komickou stránku. Politika rozčiluje, protože se nás mocensky týká a jde taky o peníze. Politika bez moci a peněz ovšem není možná, takže bude vždycky vypadat divně.

Politika není špína

Takto bychom mohli pokračovat. Politika sama o sobě není špína, jako není špína, například chirurgie, nebo provozování psího útulku. Je to nutná profese, s běžnými riziky. Problémy s jejím fungováním má dnes celý západní svět, východní svět žádný takový problém nemá, protože tam žádná demokracie není, Když se pan Babiš ptal, proč schopni lidé nechtějí veřejně angažovat, není to úplně pravda. Dá se na to říci asi tolik, někteří se angažují a jiní se neangažují. Samozřejmě se pak zabývají jinými věcmi, například vyděláváním peněz, jako to po většinu polistopadového období dělal například sám pan Andrej Babiš.

Veřejně se angažovat také neznamená, že člověk nutně musí vstoupit do politických stran a strávit tam většinu svého života, aby se nakonec dostal do nějaké funkce, kde neudělá tolik dobra, jako by udělal někde jinde. Opravdu těžko chtít po kvalifikovaném chirurgovi nebo právníkovi, aby ztrácel životní energii na nekonečných schůzích a dohadoval se o něčem s lidmi, kteří ještě netuší, že Země je kulatá a musí si to nejdřív odhlasovat.

Pan Babiš ve svém projevu ještě řekl, že se dnes rodí už druhá generace lidí, kteří žijí ve svobodné době a mají takové možnosti, které jsme si „my starší“ nedovedli ani představit. To je opravdu pozoruhodný výrok. Pokud jde o dobu předlistopadovou, panu Babišovi nic nechybělo. Byl ve vedoucích funkcích, za sebou vzdělání a pobyt v cizině. Jak se mu to povedlo? Buď to záviselo na jeho schopnostech, od jeho schopností, takže si není ohledně totality na co stěžovat, nebo to byla nějaká protekce, kterou si zapomněl pochlubit. Na polistopadovou dobu si také naříkat nemůže. Stal se miliardářem. Buď čestně a proto, že byl snaživý, takže ta doba byla nejspíš celkem v pořádku, nebo nějakým podrazem a pak by měl mlčet.

Je tam ještě nějaká třetí možnost?

Nám z medií se tato doba líbí, pořád se něco děje a dobře se on tom píše. Jako občanům se nám samozřejmě nelíbí, protože je to humus. Tedy, lépe řečeno, někdo dokáže z demokracie a jejích svátků udělat humus.