MAREK STONIŠ: Chvála igelitek
Při sledování ranního zpravodajského bloku České televize jsem si připadal jako na tripu. Upoutávku k pětadvacátému výročí svobody, podkreslenou zpěvem Marty Kubišové, střídá moderátorka Jolka Krásná. Téma? Nová směrnice Evropské unie proti igelitovým taškám. „Kolik by měla igelitka stát, aby cena měla výchovnou funkci?“ ptá se Jolka Krásná odbornice na igelitové tašky.
Štípu se do tváře, jestli náhodou ještě nespím. Bohužel nespím. V naší Bruselem smýkané zemi jsem si zvykl na všechno možné, ale že nás budou vychovávat ceny igelitových tašek, to jsem tedy opravdu nečekal.
Stejně jako nečekám, že si pozve moderátor naší veřejnoprávní televize do studia nějakého bruselistu, ocituje mu z příslušné směrnice Unie proti igelitovým taškám a položí mu jednoduchou otázku: Už jste se tam definitivně zbláznili?
Škoda že výchovnou funkci nemá koncesionářský poplatek. Bylo by krásné svobodně usoudit, že je stejně nemravný jako cena igelitky, a vysílání České televize si prostě nekoupit. Já bych to po dialogu Jolky Krásné o ceně igelitek rozhodně udělal.
