TEREZA STONIŠOVÁ: Pravda o Zemanovi v listopadu ´89 na Národní třídě: Poloviční pravda, poloviční lež

K informacím, které bylo možné získat, musíme proto přistupovat nanejvýš opatrně. A přesto je nutné se zapojit do diskuse, která po bouřlivých oslavách čtvrtstoletí od pádu komunismu vznikla.

Například: Proč se po tak dlouhé době a v čase oslav 25. výročí revoluce řeší, zda Zeman byl či nebyl na Národní třídě? Zaráží u toho hned několik věcí. Copak on sám už někdy zmínil, že byl jako demonstrant přítomen tvrdého zásahu proti vysokoškolákům a disidentům? Neříká to nyní vlastně poprvé? Tuto větu jsme slyšeli mnohokrát, když prezident při letošních oslavách 17. listopadu zopakoval, že byl právě před pětadvaceti lety na Národní třídě (jako demonstrant).

Zemanova účast? Nemožná!

Tři dny po pondělních oslavách, na které naše hlava státu zřejmě nebude vzpomínat s láskou, napsal pro server Deník.cz advokát Milan Hulík (jeho text je ZDE) že je nanejvýš podezřelé, že Zemana jakožto přímého účastníka listopadových událostí, později nevyšetřovala zvláštní parlamentní komise. Její úplnou závěrečnou zprávu z vyšetřování si můžete přečíst ZDE.

Ta měla za úkol mimo jiné vyšetřit brutální zásah proti demonstrantům. Podle závěrečné zprávy komise, která pracovala na vyšetřování poměrně dlouho, rozhodně nebyl zásah takový, jak jej popsal nedávno Zeman. Spíše to byl masakr, než obyčejné potlačení demonstrace. Hulík byl členem komise, ustavená ještě Federálním shromážděním v lednu roku 1990 a považuje za téměř nemožné, aby se Miloš Zeman, už tehdy veřejně činná osoba, této komisi jakožto svědek unikl.

Hulík, ale nejen on, tedy tvrdí, že Zeman na Národní určitě nebyl. Martin Zvěřina napsal pro Lidové noviny komentář (najdete ho ZDE), kde se táže: „Proč tuto svou účast na listopadových událostech nezmínil Zeman například ve volební kampani?“ Zvěřina také poukazuje na důležitý posun v prezidentově vnímání, kdy po pětadvaceti letech najednou upustil od výrazu „masakr na Národní třídě“ a dostal se k (nemístnému) zlehčování a jakési bagatelizaci krutosti tehdejšího policejního zásahu.

Nebo vlastně, možná…

K otázce, proč prezident nezmínil svou účast na Národní během předvolebního boje, lze konstatovat jediné – nevíme. Nicméně tvrzení, že by Zeman o své účasti na Národní mluvil prvně až nedávno (2012) či snad dokonce letos, nejsou prokazatelně pravdivá.

„Tušil jste, že režim se zhroutí v listopadu 89?“ ptala se v listopadu roku 2004 Zemana Kateřina Perknerová, tehdy redaktorka Lidových novin. „Prognostika je věda o pravděpodnosti, nikoli o jistotě. Proto seriózní prognostik nemůže říct, že se nějaká revoluce uskuteční ke konkrétnímu datu. Když jsme 17. listopadu šli na demonstraci na Národní třídu, volali jsme u pomníku Františka Palackého, že se tu sejdeme zase 10. prosince na Den lidských práv. Místo toho tento den abdikoval prezident Gustav Husák. (…)“ odpověděla tenkrát současná hlava státu.

Další rozhovor, další otázky, tentýž rok a opět Lidové noviny. Z odpovědí a otázek je patrné, že právě tato slova budou alespoň pro částečné rozuzlení naší hledané pravdy klíčová.

„Dostal jste 17. listopadu pendrekem? Měl jste strach?“ 0dpověď Zemana: „Ne, nedostal jsem pendrekem a ani jsem neměl strach. Měl jsem s sebou tehdy jednu přítelkyni ze zahraničí, která tady byla shodou okolností na stáži. Chtěla jít se mnou a vydržela až do konce. Z Národní jsme se dostali normálně pryč.“ Kdo ale byla ona přítelkyně? Mohl by to Zeman zveřejnit, aby se dala konfrontovat?

Další zmínky jsou ze 14. prosince 1998, které vyšly v Plzeňském deníku: „Vzpomínám si na demonstraci 17. listopadu 1989. Když jsme šli tehdy z Vyšehradu na Národní třídu, u Palackého pomníku se ozývalo volání: Desátého prosince zase tady! Tehdy totiž nikdo nepředpokládal, že naše demonstrace skončí 17. listopadu skončí pádem komunistického režimu, a předpokládaly se demonstrace další,“ napsal tehdy Zeman.

V listopadu téhož roku TV Nova odvysílala rozhovor s Petrem Pithartem a Milošem Zemanem, přičemž s tázanými nakládala také jako s přímými účastníky demonstrace.

A z archivů vypadávají další zmínky – Zeman byl například několikrát tázan v anketách, které cílily na přímé účastníky demonstrace na Národní třídě, přičemž asi nejstarší tištěná Zemanova zmínku o své přímé účasti na startu samotové revoluce se nám podařilo najít v roce 1995. Což samozřejmě nevylučuje, že o tom Zeman mluvil již dříve, jenom tato prohlášení již nejsou dostupná.

Poloviční pravda, poloviční lež

Z výše citovaného lze vyvodit jeden podstatný fakt: Zemanovy verze se po celou dobu, kdy o listopadových událostech hovoří, nijak výrazně neliší. Hovoří stále o stejné cestě z Vyšehradu na Národní, několikrát zmiňuje také Palackého pomník. Podobná verze zazněla také letos při debatě čtyř prezidentů na Právnické fakultě UK, v den výročí 17. listopadu. Zdá se, že Zeman odešel ještě před tím, než demonstranty na Národní uzavřela policie do neprodyšného kordonu a znemožnila se jim dostat pryč. Pak by bylo logické, že jej nevyslýchala ani vyšetřovací komise – nejbrutálnější části zásahu by se v tomto případě již neúčastnil.

Zemanův výrok „Nebojím se vás, jako jsem se vás nebál před pětadvaceti lety,“ je tedy zhruba napůl pravdivý a zpola obráceně. Nebál se – zřejmě se ale nedostal do té nejhorší situace jako někteří jiní lidé. A pendrekem nedostal – ve chvíli, kdy se Zeman na Národní pohyboval (alespoň lze-li soudit z jeho dřívějších prohlášení), k zásahu ještě nešlo.