JAN JANDOUREK: Kardinál Duka mluví o znesvěcování chrámů, přitom je znesvěcuje někdo úplně jiný

Na první pohled to vypadá logicky. Kostely jsou na modlení, na politické hádky parlament a na demonstrace, řádně ohlášené, náměstí, ulice a podobně. K vlastnostem protestujících patří, že lezou, kam nemají. Obsazují domy, šplhají na komíny, ubytovávají se v korunách stromů. Důvod je celkem pochopitelný, k čemu protestovat, když vás nikdo neuslyší a neuvidí, to si pak můžete dělat doma v kuchyni. Většina těchto činů nepředstavuje žádné ohrožení, také je to z velké části jen přestupek.

Kostely jsou záležitost citlivá a vnímají to dokonce i ateisté. Pokud jsou při smyslech a mají jakési vychování, i oni mluví v kostele spíše tišeji než v pohostinství. Pro věřící je pak kostel místo vyňaté z běžného užívání, tedy místo posvátné, proto je třeba se tam chovat jinak. To měl asi na mysli kardinál Dominik Duka, když psal počátkem měsíce svůj blog. Tam říká: „Nepovažuji chrám za místo politických demonstrací, násilného projevování názorů či exhibic těch, kdo jsou přesvědčeni, že musí být viděni. Chrám má sloužit bohoslužbě. Je to posvátný prostor, který náš běžný profánní prostor otevírá směrem vzhůru, k Bohu, k nebesům. Zajisté i v něm mohou zaznít přímluvy za mír, proti válce, proti útlaku. Ovšem jen jako součást bohoslužby. Proto jsem vždy považoval a považuji posvátný prostor kostela za nedotknutelný. Ten, kdo v něm chce demonstrovat své názory tancem před oltářem, vyvěšovat transparenty či zmocnit se slova k prosazení vlastních politických názorů je znesvětitelem tohoto prostoru.“ (Celý text zde)

S protesty je to kapku složitější

To, co říká kardinál Duka, je poněkud pikantní. Právě on vlastně zastavil snahu svého předchůdce kardinála Vlka, aby se katedrála opět dostala do církevních rukou. Vzdal spor se státem o vlastnictví katedrály, která přitom celkem jednoznačně, ať si soudy všech stupňů myslí cokoliv, vždycky patřila církvi. Teď je ale najednou pro kardinála Duku symbolem duchovního prostoru. O to ale nejde, koneckonců, Bůh ani věřící nejsou nějak zvlášť postiženi tím, kdo vystupuje jako vlastník katedrály. Taková rozhodnutí bývají stejně jen dočasná.

Pokud jde o protesty v chrámu, má samozřejmě kardinál pravdu. Jenomže všechno je třeba vidět v souvislostech. Naráží zcela zjevně na nedávnou protestní akci, kdy protestující na věž svatovítského chrámu vyvěsili velký transparent s nápisem, že „Zeman je Putinova loutka“. Je to samozřejmě výrok politický, nicméně je to výrok pravdivý. Protest se nekonal uvnitř v kostele, nýbrž na věži chrámu, a to z toho důvodu, že je to nejvyšší místo na Pražském hradě. Také není zřejmé, v čem by mělo spočívat znesvěcení katedrály, protože k ničemu takovému nedošlo. Tu znesvěcuje spíše turistická mládež, když mladíci s čepicemi na hlavách svačí v chrámových lavicích.

Na transparentu nebylo nic proti náboženství, proti Bohu, Kristu, církvi, kardinálovi, prostě nic, než výrok, který byl samozřejmě politický, ale zároveň to byl výrok, který se týká lidské svobody a celého národa. Myslím si, že naprostá většina lidí si nikdy nepomyslela, že to má něco společného s duchovnem, nebo bylo dokonce proti němu.

Dívky jurodivé

Další zjevnou narážku, kterou činí kardinál na akci dívčí skupiny Pussy Riot, kteří v moskevském chrámu vykonali takzvanou modlitbu k Bohorodičce s textem „Bohorodičko vyžeň Putina“. V tomto případě dívky ve skutečnosti vykonaly duchovní akt, a to zcela v duchu východní a také ruské pravoslavné tradice „jurodivosti“. Byzantští i ruští světci se často chovali jako blázni, aby protestovali proti pokrytectví a zaběhnutým pořádkům tohoto světa. Ne, že by Pussy Riot byly světice, to nikdo netvrdí, ale princip je tentýž. Rouhání je, když se šéfové KGB, jako Vladimir Putin, nebo agenti komunistické tajné policie, jako je současný moskevský patriarcha, který v tomto chrámu koná bohoslužby, odvolávají na křesťanské hodnoty a tradiční hodnoty a tím znesvěcují všechno, kam jejich hlas dolehne.

Je otázka, zda je správné, aby primas český vykazoval takovou loajalitu vůči hlavě státu. Nedělá to dobrý dojem, lidé si to příliš spojí s tím, že se Duka před několika dny setkal s prezidentem Zemanem, tak jako se dříve přátelsky setkával s prezidentem Klausem, takže se hned vynoří asociace o alianci oltáře a trůnu.

Nic podobného samozřejmě u nás, v naší sekularizované společnosti, nehrozí. Lidé se nemusí obávat, že by se dostali pod nějaký diktát církve, ani církve domněle bohaté po církevních restitucích. Spíše naopak, církev by se měla bát, aby se nedostala do přílišného magnetického vlivu státu a mocnářů všeho typu.

Od církve se očekávají prorocká slova. Vlastně, upřímně řečeno, už ani neočekávají. Naštěstí žijeme stále ještě ve svobodné době, takže můžeme mít aspoň naději, že se církev bude ohledně moci a stavu země vyslovovat inteligentně a kriticky.

A vzpomíná si někdo, co se dělo ve svatováclavské kapli nad korunovačními klenoty?