JIŘÍ X. DOLEŽAL: Otevřený dopis Zemanovi: Pane prezidente, my nejsme neandrtálci!
Dlouho jsem nezažil takový pocit znechucení, jako když Miloš K. Zeman projevoval při vánočním pátečním projevu své znechucení lůzou. Podobnou aroganci jsem vídal u soudruha, kterému začíná být Zeman čím dál podobnější: U Miroslava Štěpána.
Zeman byl před pár týdny doslova vypískán veřejností. Vůbec to nevzal na vědomí, a vyvalený jak vepř, v poloze a řeči těla vhodné pro kavárenské plkání, ale nikoliv pro státnický projev, se ošklíbal nad pouliční lůzou. Prý nebude nikdy ustupovat řvoucímu davu. „Naposledy se řevem dorozumívali neandrtálci," dodal na adresu svých odpůrců.
Tím mi zcela automaticky připomněl soudruha Štěpána, který dělníkům po 17. listopadu 1989 sděloval, že děti nebudou určovat vládu v zemi. „My nejsme děti!“ začali ale skandovat dělníci - a listopadový převrat nabral na obrátkách. Štěpán měl tolik odvahy, že s tím žvástem vylezl na tribunu. Zeman urážel své odpůrce do kamery, bez rizika, že ho vypískají. Tak píšu místo pískotu tento text:
Milý pane prezidente!
My nejsme neandrtálci. My jsme prostí občané, kteří odmítají perzekuci bláznivých holek hrající si na umělkyně, kteří nenadávají ženám sprostými slovy, kteří nechtějí lézt do zadku čínskému komunistickému režimu s jeho stovkami popravených jen kvůli ekonomickým výhodám, kteří neobdivují Cara Sjednotitele Putina, přestože vše uvedené činíte Vy. Jsme prostě lidé jiného názoru, názorová opozice. A řveme na demonstracích proto, že nemáme k dispozici televizní kamery pro vánoční projev, a kdybychom neřvali na náměstích, nebyli bychom slyšet.
Chápeme, že pro vás znamená člověk s jiným názorem automaticky nepřítele. Tato vaše vlastnost - omezenost - je ale jednou z hlavních příčin, proč vás považujeme za hanbu této země. To z nás ale nečiní neandrtálce. Naopak z vás vaše srovnání odpůrců s pravěkými lidmi činí hulváta.
