Polemika: JXD se zbláznil! V případě zákazu islámu měl zatmění mysli
Nesdílím úvahy o islamizaci Evropy. Ať už tyto výroky pronáší francouzský spisovatel Michel Houellebecq (byl na titulní straně vyvražděného časopisu Charlie Hebdo) nebo český publicista Jiří X. Doležal. Považuji za naprosto šokující, že je vůbec možné publikovat názory, že by se měl zakazovat islám. Obviňuje totiž celé jedno náboženství, aniž by jakkoli rozlišoval. Není právě tohle vrchol idiocie?
Novinář Doležal na tomto webu (Reflex.cz) napsal v komentáři kromě jiného i toto: „Jestli jste si nevšimli, začala válka! Zakažme islám!“ A dál: „Bez ohledu na evropské tradice a úctu ke svobodě náboženství nám, pokud chceme přežít, nezbyde než přestat vnímat islám jako náboženství, ale nahlížet na něj jako na každou jinou vražednou ideologii. Jako na fašismus nebo komunismus. Náboženská svoboda byla jednou z největších vynálezů naší civilizace. Muslimové nám ji vzali. Realita stále jasněji ukazuje, že svobodu pro islám - pro ideologii vražd a násilí - budeme muset omezit, nebo nás muslimové vyhubí.“
Mnoho lidí na sociálních sítích tomu tleská, místo toho, aby ho označili za fašistu vyzývajícího k nenávisti. Chápu, že autor rád provokuje, ale s ohledem na trvalost jeho názorů, si myslím, že pan Doležal, se prostě zbláznil.
Tradice západní svobody (a rovnosti a bratrství)
V souvislosti s vyvražděním části redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo stojí rovněž za připomínku, kdo vlastně byli oni karikaturisté, co se pro část západních médií stali doslova „mučedníky demokracie“. Všichni dnes opakují, že jejich smrt je atentátem „do srdce demokracie“ (prezident François Hollande) a útokem na „svobodu“ a „demokracii“.
Jednou z posledních karikatur, kterou pánové z tohoto týdeníku publikovali, zněla: „Toujours pas d´atentats en France?“ (Zatím pořád žádný atentát ve Francii?). Inu, odpověď kreslíři Charbovi přišla. Bohužel… Není zkrátka vůbec nic nového na tom, že karikaturisté ve jménu svobody uráželi symboly víry, a uráželi proroka Mohameda. Když se to někdy přihodilo v nějakém filmovém díle – naposledy, pokud si vzpomínám dobře – ve filmu Martina Scorseseho z roku 1988 Poslední pokušení Krista, hrozili katoličtí fanatici výbuchy v pařížských kinech. Čím se obě skupiny liší? Ničím!
Redaktoři, kteří skončili pod palbou fanatických ozbrojenců, odvolávající se na islám a proroka Mohameda nejsou žádní skuteční muslimové. Je to přímo popřením tohoto náboženství. Nikdo, ani křesťané, ani židé, ani muslimové nemají právo ve jménu víry zabíjet. Dělali to ale v dějinách všichni: Křesťané, židé i muslimové. To, že si dám do štítu demokracii a ztotožním ji s civilizací Západu proti islámu, nedělám nic jiného, než jakýkoliv fanatik. Pan Doležal by se proto měl omluvit.
Nikdo dnes ani nepřipomíná, že francouzská revoluce 1789, na níž se tak rádi Francouzi ve vypjatých chvílích odvolávají, měla své odporné období – období teroru. A že to heslo mělo dokonce tři slova, ve francouzštině: Liberté-égalité-fraternité! (česky vznešeně: svoboda-rovnost-bratrství). O svobodě dnes mluví všichni, nikdo už nemluví o rovnosti, natož o bratrství. Když jsme u těch bratrů, nikoliv muslimských, bavme se chvíli o bratrech křesťanských; je to jistě ahistorické, ale je to v logice diskuse, že totiž křesťanská doktrína militantního Bernarda z Clairvaux z 12. století dokonce hlásala vyhlazení nepřátele „ve jménu Božím“, a první výpravy do „svaté země“ v roce 1095 byly vedeny heslem: „Dieu le veu!“ (Bůh si to žádá!). Odkud to muslimští bratři vlastně získali? Není vlastně myšlení islamistických fanatiků dědictvím Západu?
Neznabozi mučedníky demokracie!
Smrt osmi novinářů, dvou policistů a dvou zaměstnanců redakce, jimž nebylo nikdy nic svaté, by patrně oni sami komentovali způsobem, jenž se dnes nikdo neodváží. Nabízím jednu variantu v duchu Charlie Hebdo: „Vstanou noví křesťanští mučedníci!“ Zdá se vám to kontroverzní? Jeden z karikaturistů, totiž George Wolinski, jenž se dožil 80 let, před časem zavtipkoval: „Přál bych si, aby můj popel byl vhozen do záchodu. Abych se odtud mohl dlouho dívat na prdel své ženy!“
Nyní je tento „sprosťák“ a „svobodný duch“ na pravdě boží, ale protože v Boha nevěřil, bude se patrně někde smažit v pekle. Sám si asi takto svůj život, a zvláště smrt, jistě nepředstavoval. Začínal kdysi jako anarcho-komunista, kreslil do LˇHumanité – toho komunistického listu, pane Doležale - a v poslední době si rád vtipkoval i v dosti měšťáckém bulváru Paris Match.
V Čechách máme nyní svého „svatého bojovníka“, jmenuje se Jiří X. Doležal. Ale není jen jedna pravda, a svobodu myšlení máme každý, svatý dogmatik JXD ještě naštěstí zatím není! A navíc: „Pravdu každému přejme!“, říkával kdysi - dříve než ho upálili – muž, jehož památku si letos připomeneme – na věčnosti by se dožil 600 let. Mistr Jan Hus, to je naše dědictví!
Místo hrdého bušení do dutého středověkého brnění bychom si měli připomínat tradice, jimž rozumíme, a s nimiž máme vlastní zkušenosti. A nepřenášet hrůzy, o nichž nemáme valného ponětí, na muslimy a islám. Vyzývat k zákazu, vyžaduje vždy nějaký typ zatmění mysli.
Autor je publicista, dlouhodobě se věnuje Francii.
