JAROSLAV ŠAJTAR: Zvrhnou se oslavy 70. výročí konce druhé světové války v trapas?
Rusko se 9. května chystá na mohutnou přehlídku při příležitosti 70. výročí konce druhé světové války v Evropě. Devátý květen, Den vítězství, je tam státním svátkem. Bohužel oslavy proběhnou ve stínu občanské války na Ukrajině a sankcí ze strany Evropské unie, a tak je nejisté, kdo se jich vůbec zúčastní.
Polský prezident Bronisław Komorowski se vytasil s návrhem, aby se konaly v Gdaňsku na Wersterplatte. To, že Poláci zde kladli útočícím Němcům hrdinný odpor, je mimo jakoukoli pochybnost. Problém však tkví v tom, že zde válka neskončila, nýbrž začala, a že tady Němci nakonec zvítězili. Na tento fakt poukázal vcelku logicky šéf Putinovy kanceláře Sergej Ivanov, jenž zastupoval Ruskou federaci na shromáždění k 70. výročí osvobození Osvětimi.
Propaganda bude mít pré
Divné je, že Komorowski hodlá pozvat představitele všech zemí Evropské unie, ale ne prezidenty Ruska a USA. Cožpak se právě tyto země rozhodujícím způsobem nezasloužily o porážku hnědého moru? Poláci chtějí údajně zhatit propagandistické plány Moskvy, z nichž by mohl vzniknout dojem, že pouze Rudá armáda porazila nacistické Německo. To je však, zdá se, přehnané. Vždyť výrok, že „Německo lze porazit pouze společným úsilím Velké trojky“ (SSSR, USA a Británie – poznámka autora), nepronesl nikdo jiný než – sovětský vůdce Stalin!
Podle Ivanova účast na moskevských oslavách zatím nepotvrdil nikdo z evropských vůdců. Tedy kromě Miloše Zemana, ten potvrdil. Ti ostatní, kteří se zúčastní, zastupují dvacet představitelů, hlavně z postsovětských republik (samozřejmě bez Pobaltí, jak jinak), Asie (účast potvrdila KLDR; ostatně proč ne, vždyť severní část Korejského poloostrova osvobodily sovětské ozbrojené síly.) a Izraele. Samostatný Stát Izrael sice vznikl až po válce, ale Židé zjevně nezapomínají, kdo osvobodil německé vyhlazovací koncentrační tábory, nacházející se v dnes trucujícím Polsku, v nichž převažovali právě příslušníci „méněcenných národů“.
Patologická averze Poláků vůči Rusům, táhnoucí se staletí a v různých obdobích nabývající až groteskních forem, je všeobecně známa. Neměla by však být na štíru s historickou pravdou. Čerstvé pokusy vydávat Ukrajince za osvoboditele Osvětimi narazily na nesouhlas dokonce těch Poláků, jimž nenávist úplně nezatemnila mozek.
Komunistická propaganda se v minulosti vyznačovala nestydatým překrucováním dějin a postupně svou rétoriku zmírnila natolik, že pro ni nepohodlné události když už ne otevřeně falšovala, tak alespoň zamlčovala. My si v této souvislosti dobře vzpomínáme na hrobové ticho ohledně účasti Američanů na osvobození Plzně a západních Čech, přetrvávající až zhruba do poloviny osmdesátých let, kdy se začaly objevovat první nesmělé články.
Bohužel dnes se stáváme svědky velmi podobných a v některých aspektech dokonce ještě horších manipulací, kdy v podstatě okrajovým epizodám je věnována pozornost v hlavním vysílacím čase zpráv.
Ač to zatím nikdo oficiálně nepřiznává, studená válka (a na jihovýchodě Ukrajiny bohužel horká) se vrací v plné parádě se všemi negativními jevy, jež si pamatujeme z minulosti. Ideologické bláboly budou mít zřejmě přednost i při tak světodějném jubileu, jako je konec druhé světové války, a na spravedlivé zhodnocení podílu jejích jednotlivých účastníků na konečném, tak draze zaplaceném vítězství si počkáme, až horké hlavy vychladnou. Vychladnou-li ovšem někdy.
