JAROSLAV ŠAJTAR: Pozadí ukrajinské války: Při konfliktech na území bývalého Sovětského svazu zahynuly statisíce lidí

Nejprve odhlédněme od úsměvné skutečnosti, že čelní představitelé dvou ekonomicky nejsilnějších zemí Evropské unie – Angela Merkelová a François Hollande – se zubí na hlavu hostitelské země – běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, ještě nedávno zatracovaného „posledního evropského diktátora“, kterého všude bojkotovali.

O tom, že na jihovýchodě Ukrajiny se odehrává obrovská tragédie s hrozícími nedozírnými následky, svědčí fakt, že nejnovější odhady hovoří už o padesáti tisících mrtvých, což devítinásobně převyšuje dosavadní údaje OSN. Na území bývalého sovětského prostoru to bohužel není ani zdaleka ojedinělý konflikt. Předsmrtná krize někdejší šestiny světa a její následný rozpad totiž vyústily v řadu etnických, regionálních a občanských konfliktů, v jejichž víru přišly o život desetitisíce lidí.

Neuralgické body: Kavkaz a Střední Asie

Jen v letech 1988 až 2000 v nich podle ruského demografa Vadima Viktoroviče Erlichmana zahynulo na 150 000 lidí. Tak v arménsko-ázerbájdžánském konfliktu o Náhorní Karabach v letech 1988–1994 napočítali 26 000 mrtvých a 850 000 uprchlíků. V letech 1989–1992 zahynulo v Jižní Osetii 1200 lidí a domovy opustilo padesát tisíc. Ve Ferganě jen v roce 1989 přišlo dvě stě osob o život a 150 000 o střechu nad hlavou. V následujícím roce zahynulo v Oši tři sta lidí a 40 000 se dalo na útěk.

Naprosto katastrofální následky měl vnitropolitický konflikt a občanská válka v Tádžikistánu, kde v letech 1992–2000 zahynulo 25 000 osob a 900 000 se stalo běženci. V Podněstří od dubna do června 1992 konflikt nepřežilo 329 Moldavanů, 425 obyvatel Podněstří (hlavně Rusů a Ukrajinců) a 16 příslušníků ruských mírových sil. Dalších 60 000 lidí se obrátilo na útěk.

Odtud se opět přenesme na bouřlivý Severní Kavkaz. V Severní Osetii od října do prosince 1992 násilné střety nepřežilo asi tisíc lidí a uprchlíci se stali z 65 000 ostatních. V Abcházii slavila smrt žeň v letech 1992–2000, kdy přišlo o život 13 000 osob a 350 000 se obrátilo na útěk.

Naplno se otevřela stavidla arménsko-ázerbájdžánského, gruzínsko-osetského, gruzínsko-abchazského, uzbecko-kyrgyzského a dalších antagonismů. Etnická nenávist, za sovětského režimu, jenž usiloval o zformování nového, sovětského člověka se všeobecně známými výsledky, tvrdě potlačovaná, vyplula na povrch s ničivou silou.

Je přitom nepřehlédnutelné, že v Pobaltí, kde vztahy mezi Lotyši, Estonci a početnou ruskou menšinou mají rovněž do harmonického soužití hodně daleko, averze nepřerostla ve vzájemné vyvražďování.

Vražedné Čečensko

Nejdelší a pro Rusy (o Čečencích nemluvě) nejkrvavější se stal konflikt v Čečensku. Během tzv. první čečenské války v letech 1994–1996 podle oficiálních (patrně snížených) údajů padlo a zemřelo 5042 příslušníků Ozbrojených sil Ruské federace a 510 zůstalo nezvěstných a zajatých. Dalších 16 098 utrpělo zranění a 35 289 onemocnělo. Čečenských ozbrojenců zahynulo 10 000 až 15 000, civilistů 55 000 až 60 000.

V průběhu tzv. protiteroristické operace na Severním Kavkaze od 27. července 1999 do 1. února 2001, známé také jako druhá čečenská válka, padlo a zemřelo v Čečensku a Dagestánu 3007 příslušníků ruských ozbrojených sil a 8771 bylo raněno. Příslušníků nelegálních ozbrojených formací zahynulo asi deset tisíc. Civilistů přišlo o život zhruba dvacet až pětadvacet tisíc. Kromě toho se oběťmi teroristických činů v Moskvě a na Severním Kavkaze a v důsledku bojové činnosti stalo zhruba tisíc civilistů. Teror separatistů si od roku 1991 vyžádal 25 000–30 000 lidských životů.

Jak je vidět, dnešní občanská válka na Ukrajině, hrozící přerůst v regulérní konflikt mezi dvěma velkými slovanskými zeměmi – Ruskem a Ukrajinou –, je jen dalším pokračováním krvavých střetů zmítajících postsovětským prostorem.