BOHUMIL PEČINKA: Babiš a jeho komparz
Nebyl to sjezd politické strany – to je základní dojem z třetího celostátního sněmu hnutí ANO. Člověk si připadal jako při natáčení vysoko nákladového filmu – perfektní prostředí, nápadité kulisy, skvělý marketing propagující Andreje Babiše a jeho nejbližší.
Namísto delegátů spíše narychlo sebraný komparz navlečený do obleků a kostýmků a především všudypřítomný chlad. Nikdo se na nic neptal, žádné emoce nebo politické diskuse na chodbách, nikoho dění zdánlivě moc nezajímalo, zato jsme byli svědky stoprocentního tajné hlasování pro předsedu. Anebo to byl přece jen film? A kdo psal scénář a s jakým cílem?
Hlavním cílem pražského sněmu hnutí ANO byla velká legitimizace, jak samotného Andreje Babiše, tak hnutí, v jehož čele stojí. Babiš předně touží vlivnější části české veřejnosti dokázat, že není oligarcha východního typu, ale standardní politik. Právě proto nechal svoje hnutí začlenit do liberální rodiny evropských politických stran (ALDE), přestože jeho osobnímu i politickému naturelu je tento evropský tábor hodně vzdálen. Nicméně ALDE potřebuje hlasy v Evropském parlamentu a Babiš má na oplátku osvědčení „o evropské způsobilosti.“ Na sněmu mu jej vystavil vystupující předseda liberální evropské frakce Guy Verhofstadt.
„Babišovo hnutí se kultivovat nedá, je to podnikatelský projekt,“ dostal prý nedávno mail filosof Václav Bělohradský. Nesouhlasil s ním, a proto vystoupil na sněmu ANO, kde vyzval předsedu Babiše, aby termínu podnikatelský populismus dal kladný obsah. Pochválil ho rovněž za boj proti prolomení uhelných limitů a že daroval pražským anarchistům objekt na Žižkově. Filosof tak sklidil patnáct minut televizní slávy a předseda ANO další potvrzení, že je připraven vstoupit do českých salónů, které ho dosud odmítaly.
Třetím důvodem legitimizačního sněmu bylo dokázat, že ANO není politická divize Agrofertu, ale normální politická síla. To bylo mj. nutné potvrdit tím, že „anoisté“ budou mít konečně normální stranické vedení. Hnutí téměř dva roky existovalo bez čtyř z pěti místopředsedů, což se nezměnilo, ani když odešel ten pátý (Věra Jourová), i když v tomto případě to nebylo na protest proti babišovské autokracii, jako ve čtyřech jiných případech, ale jen do Bruselu.
Volba pěti místopředsedů byla předvídatelná, chtělo by se říct jako podle babišovského scénáře, který donekonečna točila jeho média (Faltýnek první místopředseda, dalšími brněnský primátor Petr Vokřál, středočeská Jaroslava Jermanová a pražská Radmila Kleslová. O poslední křeslo právě probíhá soutěž mezi jihočeskou Radkou Maxovou a západočeským Janem Volným). Až na Vokřála tedy všichni, kteří byli buďto zaměstnanci Agrofertu, nebo lidé Babišem placení, popřípadě s ním obchodně spolupracující.
Třetí sněm hnutí ANO opět ozřejmil jedno: Andrej Babiš a jeho komparz mají vnějškově všechno – peníze, marketingové mozky, neomezený průnik do médií, určitý sexy podnikatelský étos, který stále přitahuje střední vrstvy a současně bonus umrtvené opozice, kterou nahrazují jen některá okrajová média. Tomu vysoko nákladovému filmu chybí jen jedno – srdce a myšlenky. To se zřejmě jen tak koupit nedá.
