JEFIM FIŠTEJN: Rusko je země bez morálky. Lži mají legitimizovat národní diktaturu
Vladimír Putin se přes týden neobjevil na veřejnosti. To je toho! Řeklo by se za normálních okolností. Jenže režim osobní moci vytváří v Rusku okolnosti nenormální: Není osoby, není moci. Na ostrůvcích negativní deviace se rojily dohady a spekulace: Především se ale u toho pořád a bezostyšně lhalo.
Spekulace střídala spekulaci a to dokonce například i v tak seriózních médiích jako je BBC či agentura Reuters: Stal se Putin oběti palácového převratu? Asistoval při porodu své milenky ve Švýcarsku? Rakouský chiropraktik mu narovnává záda, nebo je chabrus na plíce a udílí rozkazy z lůžka? Putinův mluvčí Dmitrij Peskov svolával do Kremlu tiskovky, aby vnesl do situace jasno. Především se ale u toho pořád lhalo.
Nehorázná lež letí vzduchem
Všimli jste si, jak v neprůhledných hradních strukturách nepoměrně roste úloha úředníků pověřených stykem s veřejností – všech těch mluvčích, kancléřů, komorníků a jiných vykladačů panovníkových snů? Pro příklady není třeba chodit daleko: Na pozadí svého blábolivého a věčně zavirovaného pána směšná postavička hradního mluvčího Ovčáčka, celoživotního to badatele v Peroutkových textech, nabývá náhle rysů myslitele Spinozova formátu, stává se z něj gigant ducha a břitký glosátor světových dějů.
Ruská obdoba, Dmitrij Peskov, odpovídá na otázky novinářů s profesionální žoviálností. Kde se Putin ráčí vynacházet? Takové věci se přece nekomentují, kolego, to byste měl vědět. Žije vůbec? Toho se bohdá nedočkáte. Má stále pevný stisk dlaně? Prsty láme!
Nehorázná všeobjímající lež se stala vzduchem, který Rusko dýchá z plných plic. Rozdíl mezi pravdou, pravděpodobností a lží je zrušen prezidentským výnosem. Nikdo se ničemu nediví. Odborníci chutě fabrikují druhou, třetí a čtvrtou paralelní skutečnost.
Tisková služba kremelské prezidentské kanceláře zásobuje televizní kanály záběry dokazujícími, že prezident od rána do večera koná svou povinnost: Přijímá návštěvy, podepisuje zákony, objíždí pracovní kolektivy. Reportáže mají vždy aktuální datum. Co na tom, že účastníci setkání jsou toho dne na jiném konci planety nebo účinkují ve zprávách vylučujících možnost jejich přítomnosti v Kremlu?
Pojem „kachna“ z ruské žurnalistiky vymizel. Nemá smysl nosit dříví do lesa a dokazovat, že tisíce svědků, ba samotné fyzikální zákony zpochybňují rukodělnou skutečnost. Kde je řečeno, že lhát se nesmí? V dobách Solženicyna platilo „Nežít ve lži“, dnes je lež mocná zbraň v rukou národní diktatury. Odpovědnost, vnitřní povinnost, zásady? Nebuďte směšní! Není to dvojí morálka. Je to absence jakékoli morálky.
Nevadí ani přiznané lži
Poslední neděli hlavní televizní kanál uvedl film oslavující zábor Krymu. Základem dokumentu je otevřený rozhovor s prezidentem. Jeho zpověď je zlomovým svědectvím o nové morálce ruské společnosti: „Bylo to v noci z 22. na 23. únor. Když jsme se ráno loučili, řekl jsem přítomným kolegům: ´Musíme využít situaci k navrácení Krymu do Ruska…´ Poslali jsme tam vojáky, kolik bylo třeba, techniku. V případě negativní reakce Západu jsme byli připraveni zapojit i jaderný arzenál.“
Putin to vypráví bez mrknutí oka, jist si svým právem na libovolný výklad dějin. Vůbec mu nevadí, že na setkání s novináři, které se konalo o dva týdny později než popisovaný výjev, na otázku, zda hodlá připojit Krym k Rusku, odpověděl bez váhání a opět bez mrknutí oka: „Taková možnost vůbec nepřichází v úvahu.“ A nová vojenská doktrína Ruska umožňující preventivní jaderný úder byla schválena takřka o půl roku později než jím popisované odhodlání takový úder zasadit, doktrína nedoktrína.
Nejde jen o to, že hlava státu lže, důsledně a za všech okolností. Novinka je právě v tom, že až nyní se k této zásadě může veřejně přiznat. Je přesvědčen, že jeho schopnost lhát bude po zásluze oceněna jeho poddanými jako zvláštní dovednost. Nikdo nebude protestovat. Všichni pochopí, že je to taková vojenská lest přijatelná v boji o obnovu historické spravedlnosti a obrodu toho, co je v dnešním Rusku pokládáno za posvátné, za sakrální.
Putin v rozhovoru s důrazem opakuje, že hladkost a účinnost krymského anšlusu byla umožněna právě tím, že o všem rozhodoval osobně. Demokracie je z definice těžkopádná a snižuje efektivitu rozhodování. Než se rozkaz dostane k vykonavateli, bude na tisíckrát zpochybněn a pozměněn. Je to óda na fungující diktaturu.
Posluhovači Moskvy
Je překročen důležitý mezník. Nejenže lež se stala uznanou normou chování – řídící orgány všech stupňů, pracovníci kultury a sdělovacích prostředků – nikdo více netrpí strachem, že budou přichyceni při lhaní. Lhát je přípustné ve společenství zlodějů a podvodníků, obelhat hlupáka je věcí zlodějské cti.
Nějací svědkové tvrdí, že Čečenci zatčení pro vraždu Borise Němcova byli donuceni k doznání na mučidlech – tož zahájíme trestní stíhání svědků a potrápíme je nočními výslechy. V televizích denně zní srdcervoucí Pochod Slovanky – to davy příbuzných vyprovázejí na nádražích tankové prapory vypravované do války na Ukrajině. Hned vedle Sergej Lavrov pevným hlasem zdůrazňuje, že se jedná o dobrovolníky, kteří na vlastní žádost odcházejí někam na časově neomezenou dovolenou, v sevřených útvarech, s veškerou logistikou a polními kuchyněmi, s veliteli a písaři. Pokud zahynou, bude to jejich problém, podepsali revers. Válka je hybridní. Skutečnost je hybridní. Dříve nebo později bude ruská společnost prožívat mučivý absťák, až se dospělí lidé budou znovu učit nelhat.
Jaké jméno si zaslouží ti v Čechách, kdo přiboudle zdůrazňují, že není důvod nevěřit Lavrovovi a jeho podřízeným, že Rusko je stále standardní demokracií? Uhodli jste.
