ANDREA HOLOPOVÁ: Ombudsmanka Šabatová tajně zkoušela realitky. Myslí si, že nemáme právo nájemce vybírat
Veřejná ochránkyně práv najala Romku, aby předstírala u realitních kanceláří zájem o byt. Nastrčená romská uchazečka nyní s podporou úřadu Anny Šabatové žaluje realitky, jež údajně kvůli etnické příslušnosti zájemkyň odmítly o nájmu jednat. A princip presumpce neviny neplatí. Firmy musí dokazovat, že nediskriminovaly. Předsudky jsou samozřejmě špatné, ale majitel bytu by měl mít právo pronajmout byt, komu chce.
Ombudsmanka Anna Šabatová se rozhodla testovat realitní kanceláře tak, že najme „agenty provokatéry“, kteří budou předstírat zájem o byt a čekat, jestli nebudou odmítnuti v rozporu s antidiskriminačním zákonem. Uvádí to server ceska-justice.cz.
Takto se „nachytaly“ některé realitky, jež pro své klienty odmítly byt zprostředkovat nastrčené Romce kvůli tomu, že je Romka. Ačkoliv Romka o byt ve skutečnosti neměla zájem, žaluje realitku kvůli snížení důstojnosti. Zdá se, že se zde právo dostává do kolize se zdravým rozumem. Realitky, které se jen snažily najít nájemníka pro své zákazníky, čelí žalobě od nastrčených provokatérů.
Podle antidiskriminačního zákona je diskriminací každé jednání, jež porušuje rovnost pohlaví, etnika, národnosti, rasy, víry, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo světového názoru mimo jiné v „přístupu ke zboží a službám včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování“.
Antidiskriminační zákon také obrátil naruby princip presumpce neviny. Místo aby strana poškozená dokázala, že byla diskriminována, obviněný musí prokazovat svoji nevinu. Nastrčené zájemkyně tvrdí, že byly odmítnuty kvůli tomu, že jsou Romky. A realitky musí dokazovat, že to nebyl ten důvod. To samo o sobě znamená riziko, že bude odsouzen nevinný.
Ombudsmanka ve své zprávě o činnosti za loňský rok uvádí: „Sociální pracovnice nevládní organizace upozornila, že se při hledání bydlení pro své klienty často setkává s tím, že realitní makléři odmítají zprostředkovat nájemní bydlení Romům. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatelky by bylo možné ověřit jen obtížně, bylo využito tzv. situačního testování. Zaměstnankyně poradny provedly tři testovací hovory, během nichž se vydávaly za zájemkyně o nájemní bydlení.“ Podle ombudsmanky Šabatové i odmítnutí nastrčené osoby hledající bydlení „naoko“ snižuje důstojnost uchazeče. Žalobu bude nyní řešit okresní soud v Litoměřicích.
Jestli chceme zachovat aspoň zbytky zdravého selského rozumu, měl by soud vyprovokovanou diskriminaci odmítnout. A politici by se měli zamyslet nad tím, jestli antidiskriminační zákon je opravdu tou nejlepší cestou, jak bránit předsudkům ve společnosti. Jinak se proměníme ve stát, kde bude provokace a udávání na denním pořádku.
