ANDREA HOLOPOVÁ: Odevzdáte daňové přiznání a úředníci ty peníze rozdělí na někdy zcela nesmyslné projekty
První duben je poslední den, kdy musíme někteří podávat daňová přiznání. Sepisujeme příjmy ze zaměstnání a honorářů, abychom si vypočetli daň z příjmu a základ pro zdravotní a sociální pojištění. Vzpomeňte přitom na ty tisíce úředníků, kteří peníze následně přerozdělí na někdy zcela nesmyslné projekty, které vytváří jenom nespravedlnost.
Léta politici mluví o zjednodušení daní, o formuláři na jednu stránku, o jednotném kontaktním místě. Dvacet pět let po sametové revoluci je ale skutečnost stále taková, že vyplňujeme dlouhý formulář daně z příjmu fyzických osob a k tomu další dva formuláře pro zdravotní pojišťovnu a sociálku. Formuláře posíláme na tři různá místa a peníze třem různým institucím.
Většina osob samostatně výdělečně činných využívá výdajových paušálů, aby nemusela shromažďovat do výdajů účtenky za materiál či za kancelář. Zisk se tak vypočte jako 40 procent příjmů živnostníků, 20 procent příjmů zemědělců anebo jako 60 procent příjmů autorů. Ze zisku pak platíme daň z příjmu ve výši 15 procent, zisk ale můžeme před zdaněním snížit o řadu dalších výdajů – o úroky z hypotéky, o část příspěvků na penzijní připojištění, o poskytnuté dary, apod. Od daně si nakonec odečteme základní slevu na dani, takže velká část osob samostatně vydělávajících nakonec žádnou daň z příjmu neplatí. Přiznání ale podávají a tak nakonec statisíce daňových poplatníků a tisíce úředníků dělá jen zbytečné papírování, ze kterého žádné peníze do státního rozpočtu nejdou.
Sociální a zdravotní pojištění se počítá z poloviny zisku, ale většině živnostníků nebo autorů vyjde povinnost platit základní paušální sazbu, která je nyní 1797 korun měsíčně na zdravotní a 1943 korun na sociální zabezpečení. Za to máme zdravotní péči a slib budoucích důchodů. Sociální demokracii a odborům ty platby připadají nízké a chtějí je zvýšit. Je to ale hodně nebo málo vzhledem ke službám, které za to dostáváme? Těžko říct, protože nemáme na výběr. Nemůžeme jednoduše vybrat jiné pojištění a platit si na zdraví a na důchody jinde.
Stát má rozsáhlý aparát na výběr daní a jejich přerozdělování. Vybírá nakonec hodně peněz a lidé se placení pokoušejí všelijak vyhýbat. Stálo by za to zapřemýšlet, jestli musíme mít tolik daní a tolik úředníků. Holt je to ale politika a k čemu by byli politici, kdybychom si mohli zdravotní a důchodové pojištění koupit jednoduše na trhu stejně jako třeba pojištění auta nebo domu.
