Britka chtěla být současně matkou i babičkou, soud to odmítl. Strážci etiky vývoj nestíhají
Britský nejvyšší soud zamítl žalobu ženy, která požadovala vydání zmrazených vajíček své mrtvé dcery. Podle agentury Reuters chtěla žena vajíčka nechat oplodit a sama pak odnosit a porodit vlastní vnoučata. Proti rozsudku se ale lze odvolat.
Devětapadesátiletá žena chtěla podle své výpovědi před soudem pomocí vajíček splnit touhu své zesnulé dcery mít děti. Dcera žalobkyně podlehla v roce 2011 ve svých 28 letech rakovině.
Podle rozhodnutí soudu ale není jasné, zda by si ženina dcera takovýto postup skutečně přála. Souhlasila prý sice s uchováním vajíček i po své smrti, v dokumentu ale neupřesnila, k jakému účelu mohou být použita. Zmrazit nechala svá vajíčka ve 23 letech, když u ní lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva.
Nové problémy
Lidé se dostávají do problémů, které dřív nemuseli řešit, protože vůbec nemohly nastat. Možnost, že by jedna matka donosila dítě jiného páru, by ještě před nějakou dobou lidem připadala jako fantasmagorie a dobrý námět pro poněkud dekadentní sci-fi. Jenže dnes už měníme pohlaví, uměle oplodňujeme a dokážeme při životě udržovat lidi, kteří by dříve dávno zemřeli.
Dokonce křísíme mrtvé, tedy lidi, kteří by ještě v první polovině minulého století byli po zastavení srdce a dechu prohlášeni za mrtvé. Biologicky mrtvé ještě křísit neumíme, ale ti movitější se už nechávají pro jistotu těsně po smrti zmrazit, aby je jednou někdo probudil, až bude úspěšná léčba na jejich nemoci. Slavný guru LSD Timothy Leary si nechal po své smrti v roce 1996 uříznout hlavu a zmrazit ji (takhle to vyjde levněji než celé tělo). A tak bychom mohli pokračovat.
Pokrok nestíháme
Tradiční strážci etiky, tedy církve, tento překotný pokrok nestačí sledovat a tak většinou zareagují tím, že všechno nejdřív zakážou. Kdysi to bylo očkování (pravda, z počátku bylo velmi riskantní), pak hormonální antikoncepce, transplantace, děti ze zkumavky. Nebylo to ale nic platné. Jak lidé zjistili, že jim něco pomůže, stejně to udělali. Podobný osud zřejmě čeká i klonování. Zásada, že není nutné a ani dobré dělat všechno, co je technicky možné, nebývá vyslyšena.
V případě dvaapadesátileté matky, která chtěla porodit vlastní vnouče, ale narážíme ještě na jiný problém, totiž jestli by si dcera něco takového přála. Společnost také není připravena na podobný zmatek, který by zřejmě případné děti musel postihnout. Představme si život dítěte, které přišlo na svět tímto způsobem.
Moc se staráme
V tom mají velká náboženství přece jen pravdu. Člověk je sice obrazem Božím, ale nemá ze sebe dělat Boha, jinak to dopadne, jako když ona kachna Matylda z českých večerníčků trpí pocitem, že musí svět zlepšovat a bobrům rozmluví dělat hráze ze dřeva.
Není správné zabíjet už počaté bytosti, není ale nutné být nervózní kvůli tomu, že se někdo nenarodí. Bůh si se svou zásobou nesmrtelných duší poradí stejně dobře, jako karmický zákon s počtem znovuzrození.
Lidé by se měli starat hlavně o to, aby jejich vlastní život měl nějakou cenu a to bez ohledu na možnosti, které zkumavky a mašinky nabízejí. V morálce totiž stejně nakonec platí, že nezáleží jen na tom, co děláme, ale především proč.
