PETR KOLMAN: Jaká je skutečná dostupnost lékařské péče – zajímá to vůbec české politiky?
Na jednu stranu se říká, že v Česku je jedna z nejlepších zdravotních péčí na světě a hlavně že je dostupná širokému obyvatelstvu. Někdy mám o tom ale pochyby.
Nedávno jsem zaznamenal reportáž z Moravskoslezského kraje. Ve zmíněném kraji – pro více než milion a dvě stě tisíc lidí – funguje jediná zubařská pohotovost! Ta je přirozeně stále přetížená. Zčásti protože je jediná v celičkém regionu. A zčásti proto, že mnoho lidí nemá (respektive ani nemůže reálně mít) svého zubaře, takže jim nezbývá než akutní návštěva pohotovosti. Je alarmující, že mnoho pojištěnců nyní nemůže mít svého zubaře, jelikož ti údajně nové pacienty nepřijímají! Zubařů je málo po celé republice.
Onehdy mě proto v rádiu pobavila rada – najděte si kvalitního zubaře. Pánové redaktoři, v dnešním Česku je člověk rád, pokud má vůbec nějakého.
Není toto jasné politické téma? Proč v tak velkém kraji funguje jen jedna (!) zubní pohotovost? Proč k věci mlčí například prezident Miloš Zeman, který sliboval, že bude prezidentem spodních deseti milionů a vyjadřuje se úplně k všemu? Není právě toto věc, která trápí běžné lidi? Čekal někdy prezident spodních deseti milionů nemocný tři hodiny u lékaře?
Nicméně problém přetíženosti se netýká jen zubních pohotovostí.
A co je ještě špatně
Jak si povšimla i celostátní media, na lékařskou pohotovost míří čím dál více lidí. Jejich počet stoupl, dle údajů Ministerstva zdravotnictví, za poslední dva roky více než o třetinu. Pozor, není to údajně vyšší nemocností či počtem úrazů Čechů a Moravanů, ale především změnou chování lidí. Občanům, zde by se hodilo spíše označení "pacientům", je lékaři a politiky vyčítáno, že si prý zvykli považovat čtyřiadvacetihodinovou péči za podobnou službu, jako je třeba nonstop prodej léků či potravin. Zneužívání pohotovostí je samozřejmě špatné, nesystémové a nehospodárné. Nicméně zamysleme se prakticky nad problémem z pohledu většiny obyčejných lidí - voličů.
Kam má vlastně pacient reálně jít, když většina praktických lékařů končí ve 12 hodin v poledne a někteří dokonce už v 11 hodin dopoledne?
Mám za to, že praktici by se, po vzoru zahraničních lékařů, mohli době a mít otevřeno nějak uživatelsky příznivěji. Tedy nejenom od 8 do 12. To jsou lidi v práci, nemají čas jít k lékaři a pak spoustu nemocí přecházejí. Anebo "zneužívají pohotovosti", jak bylo zmíněno výše.
Další problém je na straně zaměstnavatelů, kteří mnohdy reálně nepouští zaměstnance k lékařům v pracovní době, ač lidé na to mají pracovně-právní nárok. Mnozí zaměstnavatelé si po vzoru politiků (kteří vlastně nejsou již politiky) říkají? Prostě vás k lékaři nepustíme, běžte si tam po pracovní době. A zde opět narážíme na problém omezené ordinační doby řady praktických lékařů.
Problém za problémem
Zpátky k pohotovostem. Například v celém Brně a okolí funguje jen jedna jediná lékařská pohotovost pro dospělé (mimo to existuje jen jedna pohotovost pro děti, a též jen jedna zubní). Je v Úrazové nemocnici. Lidé se leckdy mylně domnívají, že pokud u nich náhle dojde ke zhoršení jejich zdravotního stavu či úrazu mimo ordinační dobu jejich lékaře, že mohou jít do kterékoliv nemocnice v Brně. Žel tomu tak není. Před fakultními nemocnicemi v Brně se můžeme setkat s informačními tabulemi - zde není lékařská pohotovost. Nutno jít na pohotovost v Úrazové nemocnici.
K věci mi bylo sděleno lékaři z praxe: Pohotovostní službu supluje rychlá záchranná služba a nemocnice, naprosto běžné je, že pacient s angínou se nechá záchrankou přivést v noci na internu, a pojišťovna zaplatí výjezd záchranky a ošetření specialistou, místo několikanásobně levnější pohotovosti, jejíž neexistence zřejmě není politickým tématem.
Nemluvě samozřejmě o tom, že pokud je záchranka na výjezdu u angíny, bude chybět třeba u autonehody. Pikantní je, že i záchranku platí z části kraj, a za zbytečné výjezdy platí několikanásobně víc, než kolik by ho stál provoz fungující pohotovostní služby, kterou však z důvodů "úspor" zredukoval.
Negativně proto vnímám postoj státu, který problém se zmiňovanými pohotovostmi nechává na krajích a aktivně jim v této věci nepomáhá.
Jedna lékařská pohotovost na skoro půl milionu obyvatel, jako je tomu ve výše zmiňovaném Brně, není to málo, milí politici? Nešlo by to prostě zařídit tak, aby byly alespoň dvě nebo tři?
