ANDREA HOLOPOVÁ: Stát se už nažral, zbývá nám půl kozy. Slavíme den daňové svobody
Daňový poplatník si může konečně oddechnout. Přestal pracovat na panském a začíná vydělávat do své kapsy. Ekonomové dělí rok pomyslně na dvě části. Po zahrnutí všech možných daní letos přestáváme 22. června pracovat na stát.
Až 173 z 365 dnů v roce, tedy bezmála polovinu, pracujeme, abychom odvedli daně státu. Zbylých 192 dnů už vyděláváme jen na sebe. Státu samozřejmě odvádíme daně každý den, takže rozdělení roku na dvě části je jen symbolické. A pro daňové poplatníky v České republice letos symbolický předěl připadá na 22. červen.
Dříve, už v květnu, slaví Den daňové svobody ve Švýcarsku a v Litvě dokonce v dubnu. Naopak v Belgii přestávají pracovat na stát v srpnu a v Lucembursku dokonce až v září.
Vyplývá to z údajů poradenské společnosti Deloitte. Podle hlavního ekonoma společnosti Davida Marka se letos den daňové svobody posunul o tři dny vpřed - mimo jiné díky zavedení desetiprocentní sazby DPH na léky a knihy.
Daňová ředitelka Deloitte Radka Mašková dále doplňuje, že podnikatelům u nás kromě výše daní vadí i časté změny daňových pravidel. „Podle našeho nedávného průzkumu je v České republice poměrně pesimisticky vnímána daňová jistota, tedy schopnost stanovit, jak vysoké daně a v jakém členění bude poplatník v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu ze své podnikatelské činnosti povinen platit,“ vysvětluje Marková.
Liberální institut vypočítal den daňové svobody jinou metodou a vyšel mu pro letošek již na 5. června. V tento den rozdával žvýkačky, které symbolicky stříhal napůl a druhou polovinu odeslal na ministerstvo financí.
Den daňové svobody je dobrá symbolika. Ukazuje lidem, jak hodně platí státu na daních, i když některé daně jsou očím skryté. Čím více peněz stát vybere, tím více se jich i poztrácí a prohýří, což bychom měli mít stále na paměti. Vždy je lepší si platit věci přímo.
