Feministická sekulární kritička kapitalismu Naomi Klein byla pozvána na vatikánskou konferenci o klimatu
Kanadská autorka a aktivistka Naomi Klein se vydala tento týden do Vatikánu, aby uvedla konferenci k tématu životního prostředí, která se bude konat 2. až 3. 7. Autorka, která sama sebe označuje za sekulární feministickou židovku, je považována za prominentního kritika kapitalismu v jeho podobě v 21. století.
Média tuto skutečnost s jistým překvapením komentují, píše o tom třeba The Guardian, komentátor vatikánského dění John Tavis a další.
Naomi Klein je známa i u nás, vyšly tu její knihy Bez loga - Bez prostoru, bez volby, bez práce a Šoková doktrína - Vzestup kalamitního kapitalismu. Jak názvy naznačují, autorka je ohledně současného kapitalismu dost vyhraněná.
„Je to spojenectví ohledně konkrétní otázky, nikoli splynutí,“ říká o své vatikánské účasti.
Nepohodlná pravda
Papež teď v červnu vydal encykliku Laudato Si, kde hovoří i o tom, že za současnými klimatickými změnami stojí lidský faktor. Na webu věnovaném její poslední knize This Changes Everything: Capitalism vs. the Climate, píše: „Zapomeňte na všechno, co si myslíte, že víte o globálním oteplování. Tou skutečně nepohodlnou pravdou je, že se netýká uhlíku – týká se kapitalismu. Výhodnou pravdou je, že se můžeme chopit této existenciální krize, abychom přeměnili náš ekonomický systém, který selhal a vytvořili něco radikálně lepšího.
Pozvání Naomi Klein potvrzuje papežovu strategii spojit se i se sekulárními silami ohledně ochrany životního prostředí. V dubnu papež přivítal na vatikánském summitu generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna a více než sto politických vůdců a vědců.
Papež tomu rozumí
Naomi Klein kritizuje to, čemu říká „nezpochybnitelná ideologie“, podle které je privatizace vždycky dobrá. „Fakt, že mě pozvali, naznačuje, že necouvají z boje. Mnoho lidí poplácává papeže po rameni, ale říkají, že v ekonomických otázkách se mýlí. Já si myslím, že má v ekonomických otázkách pravdu.“
A dále uvádí: “Minulé dva týdny jsem strávila četbou stovek reakcí na encykliku. Většina jich byla pozitivních, ale kritikám vládlo jedno společné téma: Papež František se nemýlí vědecky, ani morálně, ale ekonomiku a politiku by měl přenechat odborníkům. Právě oni prý rozumějí obchodování s uhlím a privatizaci vody i tomu, jak účinně tržně vyřešit jakýkoli problém. Rozhodně s tím nesouhlasím. Nynější nebezpečný stav částečně zavinili mnozí ekonomičtí experti tím, že své technokratické schopnosti uplatňovali bez moudrosti. Vytvořili modely, které přisuzovaly skandálně nízkou hodnotu lidskému životu, zejména životu chudých lidí, a zároveň chránily firemní profit a ekonomický růst za každou cenu.“
Není kapitalismus jako kapitalismus
Pokud jde o kritiku současného kapitalismu, je třeba vidět, že kapitalismus má mnoho podob. Jeho obhájci mluví o „demokratickém kapitalismu“, který odlišují od jeho autoritářských verzí, které se objevují jak třeba v pravicových diktaturách, tak třeba v čínském komunistickém kapitalismu. Kritici tvrdí, že kapitalismus demokratický být nemůže a požadují jeho zničení a nahrazení novým systémem. Problém je v tom, že porovnávají systémy, které existují, s utopiemi, které neexistují, ale právě proto vypadají lépe.
Kritici papeže by měli vzít v úvahu, že myšlení církve v Latinské Americe je ovlivněno podobou tamní společnosti a ekonomiky. Evropský a americký model vypadá jinak. Právě to, že se spojuje několik témat dohromady (životní prostředí a kapitalismus) a stejné pojmy chápou různí lidé jinak, bude ještě příčinou mnoha kontroverzí.
