Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Archív

Win 10 podruhé: Jak to, že nezabili Gatese?

Jiří X. Doležal

Toto není výzva k násilí na pracovnících firmy Microsoft, zvláště pak vývojářích, či dokonce Praotci Billovi osobně. To jsou jen takové úvahy, které mne napadaly při mnohahodinovém druhém pokusu upgradovat na Windows 10.

První pokus se nezdařil, jak jsem si zde již stěžoval. Zkusil jsem tedy v sobotu odpoledne nainstalovat si nový systém podruhé. Potřebuju být in, abych se necítil blbě, a desítky mělo čtyřiadvacet hodin po jejich uvolnění nainstalováno čtrnáct milionů počítačů. V pátek, poslední červencový den, pak windowscentral.com zveřejnil vzrušující informaci: Podle jejich neověřeného zdroje mělo ten den v osm hodin ráno nainstalováno desítky sedmašedesát milionů koncových uživatelů, a já byl pořád v pravěku na 8.1!

  V sobotu jsem byl s kamarádem na šutrech, a nenašel jsem ani trilobita, i rozhodl jsem se po návratu, že si zkusím napodruhé nainstalovat novou hračku. A udělat si pěknej alespoň večer. Klikl jsem na ikonku a proces započal. Nejdříve obrazovka ukazovala, kolik procent něčeho už proběhlo, a pak se přepnula do modu, kdy byla temná a jen uprostřed zářil kruh s nápisem (nejprve) 0 procent. Nad tím bylo napsáno, že systém updatuje Windows. A že si mám chvilku odpočinout.

  Občas se to restartovalo, ale bylo tam user friendly napsáno, že se to občas restartovat má. Odpočíval jsem v pokoji. Po prvních padesáti minutách se nárůst procent zastavil na čísle 76. A nic. Počítač ani nehrábl, obrazovka nereagovala, prostě nic. Sedmdesát šest procent. Po dvaceti minutách (počítač je v záruce a jsem tam klientem léta) jsem zavolal do prodejny, kde jsem svůj Asus Vivo koupil. Nový, moderní computer, nikde by neměl být problém. „No ony někdy při tom upgradu ty osmičky chvíli dělají mrtvého brouka, počkejte.“ „Jak dlouho?“ „Tak dvě, tři hodiny.“

  Strávil jsem je tím, že jsem z tabletu sprostě urážel Billa Gatese, vývojáře Microsoftu a marketingové pracovníky té firmy, kteří mne přesvědčili, že se to upgraduje samo. Ani náhodou. A problém nemohl být ani mezi klávesnicí a židlí, protože proces při prvním i druhém pokusu o upgrade probíhal při mé čistě divácké účasti. Odklikal jsem na začátku, že se vším souhlasím, a pak to jelo samo až do momentu, kdy se to kouslo a pomohl jedině tvrdý restart. V druhém případě po tom tvrdém restartu vypínačem musel původní OS svou instalaci obnovit. Tu stávající mu update rozbil.

  V pátek ráno byly Win 10 instalovány na sedmašedesáti milionech compů. Dnes, v sobotu večer, kdy píšu tento text, můžou být na sto milionech, jde to rychle. Pokud byly pokusy o upgrade systému stejně úspěšné jako u mne byť jen u jednoho jediného procenta uživatelů, znamená to jeden milion pekelně nasraných lidí. A to se počítá.