Zeman a Čína: Absurdní český kůl v plotě a navrch bizarní politika EU
A máme tady druhý bizarní případ zahraniční cesty Miloše Zeman v jednom roce. Prezident země se podobně jako v případě květnových oslav výročí konce druhé světové války v Moskvě, rozhodl jet v září jako jediný státník EU i na podobnou trachtaci do čínského Pekingu. Případ má několik rovin a některé jsou poměrně absurdní.
Zeman se v mnoha případech ukazuje jako naprosto nevyzpytatelný a nespolehlivý politik (o státníkovi nelze mluvit). Jedná na vlastní pěst a nezajímá ho, co si o tom myslí naši spojenci v NATO a EU. Ukázala to cesta do Moskvy a podobné je to s Pekingem. Český prezident se tak stává na evropské šachovnici figurkou, která se může sama dostat mimo hrací pole. Nikdo mu to sice otevřeně neřekne, ale stát to zcela jistě pocítí nepřímo.
Miloš Zeman v případě Ruska argumentoval na jaře tím (a v tom měl pravdu), že je potřeba uctít vojáky, kteří bojovali kdysi za naši svobodu. Jenže pochybné a nestoudné je jeho pochlebování Vladimiru Putinovi. To je Zemanova strategická chyba.
Nemá pravdu ani v tom, že sankce proti Rusku kvůli Ukrajině nějak zásadně škodí našim firmám. Jistě, některým ano, ale celkově se to nakonec nijak zvlášť neprojevilo. Ostatně vzájemný obchod s Ruskou federací dosahoval před sankcemi jen necelých tří procent celého českého zahraničního obchodu a to skutečně není zásadní.
Čína je jiný případ.
S touto asijskou supervelmocí máme dlouhá léta mimořádně nevyrovnanou vzájemnou obchodní bilanci. Podobně jako jiné státy. Čínské výrobky drtivě převyšují náš export. Jenže v případě říše středu si musí firmy především poradit na tamním trhu samy. V tom jim nepomůže pitvoření se Zemana s krtečkem v čínské státní televizi. Důkazem jsou výborné výsledky Škody Mladá Boleslav, finančníků z PPF v Číně a dalších společností právě v Číně. A to nebyla žádná Zemanova zásluha!
Nadbíhání Pekingu proto nemusí vždy nést výsledky, o kterých politici tak rádi a vytrvale hovoří.
Na druhou stranu buďme realisté – čínské investice u nás jsou důležité a významné. I když tato země masově porušuje lidská práva a není demokratická, nelze ji ignorovat, to by byla ekonomická i politická sebevražda.
A zde se musíme zamyslet nad poněkud bizarním postojem Evropské unie. Její lídři se v Číně střídají jako postavičky na pražském orloji. Vykukují na nás pořád. Co je ale vlastně důvodem toho, že EU nechce, aby někdo jezdil na oslavy výročí konce druhé světové války do Pekingu? Prý to, že Čína má tradičně napjaté vztahy s Japonskem. Ano má, protože je agresivní například ve sporu o ostrovy v Jihočínském moři. Jenže Japonci zavraždili za války v Číně miliony lidí a dlouho se tvářili, že to vlastně není žádný problém. To v Bruselu neví?
Všechny tyto bizarnosti bohužel nakonec korunuje ale Miloš Zeman, který naloží Krtečka a pandu a poletí v září do Pekingu. Vysvětlovat to může, jak chce, ale za současné konstelace to není dobrý nápad.
