Klaus vydal prohlášení k uprchlíkům, kde napadl vládu i Unii. Ale neřekl nic k věci

Vyberme jen to podstatné. Podle Klause: „Masová migrace představuje zásadní ohrožení stability Evropy i jednotlivých členských zemí Evropské unie.“ … „Odmítáme převádět dnešní migrační problém na debatu o dostatečně vstřícném či nevstřícném přístupu Evropanů k jiným kulturám, náboženstvím, rasám a etnikům. Vidíme nepopiratelná rizika a hrozby plynoucí z umělého mixování nesourodých národů, kultur a náboženství.“… „Česká vláda se k dnešnímu nebezpečnému vývoji u nás i v celé Evropě staví váhavě a alibisticky. Dostatečně rozhodně nečelí narůstajícímu tlaku lídrů evropských velmocí, abychom – jako tolikrát v historii – obětovali své životní národní zájmy jejich politickým záměrům.“

Oprávněné obavy „velké části naší i evropské veřejnosti z ničivého přílivu migrantů“ jsou podle něj „bagatelizovány, umlčovány a skandalizovány“. A ještě: „Různé elitářské politické skupiny – skryté za fasádou vědců, akademiků či domnělých mravních autorit – jsou naproti tomu vydávány za normu veřejného mínění.“

Řešení vidí Klaus v tom, že se nedotknutelnost hranic našeho státu zajistí využitím policie a armády. Unie podle něj nedělá nic a místo toho vymýšlí kvóty, místo aby se zasadila o to, aby migranty vracela do jejich zemí.

Bez řešení

Klausovo prohlášení nepřináší celkem nic nového. I když se tak tváří, nenabízí žádná funkční řešení. Když necháme jeho běžné spílání odvěkým nepřátelům, které má společné s Milošem Zemanem, tedy intelektuální elitě a médiím, říká v podstatě tolik, že máme násilím uzavřít hranice a uprchlíky poslat do zemí původu. To co říká, bude jistě znít libě jeho nacionalistickým voličům, ale je to technicky i morálně pochybené, takže k ničemu.

Otázkou jedna je, co udělat s uprchlíky, kteří tu už jsou. Poslat je zpátky je nejen technicky obtížné, ale v zásadě často také protiprávní, protože přes hysterii ohledně údajně dobře živených mladíků s mobily, co jsou jistě agenty Islámského státu, jde o lidi, celé rodiny, které doma čeká leda smrt a bída. Zpátky je často poslat nesmíme, protože lidé mají nárok požádat o azyl a my to pak musíme posoudit. Pokud jde o suverenitu naší země, kterou Klaus vidí ohroženou skoro jako za mnichovské dohody, ta je mu celkem ukradená, jak je patrné z jeho inklinace k autoritativním režimům všeho typu, především východním. Získává si tak popularitu v kruzích jistě vzdálených „elitám“, třeba u stoupenců všelijakých „dělnických stran“ a jiných fašistoidních kreatur. Komunisté si ostatně myslí zase to samé jako Klaus, extremisté se nakonec vždycky potkají. Ostatně neprohlásil kdysi Klaus o pověstném agresivním antisemitovi a příteli Ruska Adamovi Bartošovi, že je to nejlepší český novinář?

A co dál?

Druhou otázkou je, co udělat do budoucna. Pokud jde o vnější hranice Unie, jednou z překážek je třeba odpor Ruska v OSN vůči tomu, aby bylo možné pašerácké lodě odchytávat už v Lybijských vodách. Snad by měl Klaus na přítele Putina trochu zatlačit, aby Rusko aspoň nepřekáželo. Rusko ale překážet chce, protože se mu hrozba rozkladu Unie líbí, stejně jako se líbí Klausovi.

Spor o kvóty je ve skutečnosti dost umělý Ať se zavedou, nebo nezavedou, dopadne to stejně jinak a tíhu nakonec ponese Klausem nemilované Německo a pak Francie a Británie. My jsme zatím pro řešení problému nehnuli prstem.

Proč to všechno Václav Klaus dělá? Složitá otázka, na kterou je několik možných odpovědí. V podstatě všechno, co Klaus dělá, je v plném souladu s ruskou zahraniční politikou. Proč asi? Je to také v plném souladu s tím, co by se mu hodilo, kdyby chtěl zase hrát nějakou politickou roli. Třeba nová kandidatura na prezidenta? Nebo něco jiného?

Klaus nenavrhuje nic, co by fungovalo. Teď je potřeba vyřešit problém lidí, kteří přišli. Vrátit budeme moci jen některé. Vyřešit otázku situace v zemích, odkud se utíká, nepůjde bez velké mezinárodní akce, která bude muset být také vojenská. Na to Klaus tvářil vždycky kysele. Znamená to zapojení Američanů a Unie. Obé Klaus nerad. Prostě Klaus neřeší problémy státu a Evropy. Řeší sebe a svůj prospěch.