JIŘÍ X. DOLEŽAL: Pořád jsem Charlie i navzdory děsivému vtipu na utopené dítě
Sluníčková veřejnost si trochu myje hlavu, že se zastávala časopisu Charlie Hebdo. Ten totiž, věren své tradici, tento týden zveřejnil karikaturu, děsivý a mrazivý kreslený vtip na téma utopeného syrského chlapečka. I přesto, že je vtip šílený, jsem pořád Charlie.
Utopené dítě leží na pláži. U těla je napsáno: „Tak blízko svému cíli...“ A tělo leží před billboardem stojícím na pláži. Na billboardu se dočteme: „Promo! Dvě dětská menu za cenu jednoho!“
Co tím chtěl básník říci? Věren své povinnosti profesionálně kontroverzního média, časopis upozornil svou děsivou karikaturou na jev, který si většinová média a většinová společnost vůbec nedovolí pustit do hlavy, natožpak do úst. Jev, který lze vyjádřit sice méně šokujícím způsobem a brutálně než Charlie, ale přesto stále nepřijatelnou a nekorektní větou: „Řada migrantů jenom neutíká před válkou, ale spíše do světa slev, dvojitých porcí za cenu jedné a jiných euroatlantických vymožeností. Při útěku za touto vidinou neváhají riskovat — a ztrácet — životy svých dětí.“
Tahle nekorektní věta — při veškeré její uměřenosti a zjevné pravdivosti — mi vynese hlasité ječení sluníčkářů. Stačí se podívat do diskuse pod článkem. Ještě mnohem větší ječení pak vyvolala ona kresba v Charlie Hebdo a „být Charlie“ přestalo být sluníčkově akceptovatelné. Mnozí z těch, co před pár měsíci byli Charlie, už dnes Charlie fakt nejsou.
Já se k tomu, že jsem Charlie, hlásím navzdory nové kresbě, protože říkat nahlas hodně nepříjemné pravdy je posláním médií. A když už tuhle otázku — že hlavním hnacím motorem současné migrační vlny není útěk před válkou, ale běh za vyšší životní úrovní — nediskutují z důvodu její nekorektnosti mainstreamová média, chválabohu, že ji zvedl alespoň satirický deník. A je samozřejmé, že tak učinil sobě vlastním stylem. — karikaturou.
Mohameda časopis karikoval ne z osobní nenávisti, ale z toho, že symbolizuje hrozbu islámu. Islám jako hrozba je téma, jež mainstream ignoruje a za jehož vyjádření je autor obvykle ostrakizován a označen jako islamofob a rasista. Charlie tohle téma opakovaně — protože je dlouhodobé — propíral. Až jeho redakci vyvraždili islamisté. V tu chvíli jsem se stal Charliem i já. Nyní se časopis vyjadřuje k další nepříjemné pravdě: K tomu, že uprchlíky do Evropy žene nejen těžká situace u nich doma, ale také vidina světa slev a globálních fastfoodových sítí, který pro ně Evropa, a Německo zvlášť symbolizují. Nikdo to nechce říct nahlas, vyjadřovat podobné postoje je o dobrou pověst, ale ta pravda je neoddiskutovatelná. A proto na ni — svou mrazivě humornou formou — Charlie Hebdo upozornil. Jak je posláním médií. A proto i nyní, jako po útocích za karikatury Mohameda, uváženě a zodpovědně prohlašuji: Já jsem Charlie i po karikatuře utonulého dítěte.
