Pozor, tady se kradlo a krade! Restituenti čekají a soudí se dodnes
Zanedlouho tu máme další, už šestadvacáté, výročí pádu totality. Dost dlouhá doba na to, aby majetky, které komunisti ukradli, byly zpět u svých původních vlastníků. Máme přece právní stát, restituční zákony i nezávislé soudy. Zlaté oči!
Jen pár příkladů z poslední doby. V České televizi sledujeme reportáž, jak tisíce lidí dodnes nedostaly náhrady za část majetku zabaveného při násilné kolektivizaci v padesátých letech. Kompenzace měli restituenti získat už v 90. letech, peníze jim měla vrátit zemědělská družstva. Většina z nich ale raději zkrachovala, majetek převedla čertví kam a zůstaly po nich jen prázdné skořápky. Peníze už není kde brát, vypařily se. Ani soudy nepomohly. V pořadí již dvanáctý ministr zemědělství ČR Marian Jurečka nyní do kamery naléhavě říká, že stát těm lidem musí pomoci, vždyť jde nejen o jejich miliardy, ale hlavně o spravedlnost. Jenže stejně naléhavá slova jsme slýchali v minulých letech mnohokrát. A nestalo se nic.
Německý řád zase podal žalobu kvůli navrácení kostela v Karlově Studánce. Hodlá se soudit i o hrady Bouzov, Sovinec a další nemovitosti, které úřady v rámci restitucí odmítly vydat. Řádu je sebrali nacisté, jako „nacistický majetek“ je zase po válce zkonfiskoval čs. stát a než se stačily vyřídit právnické papíry, zvítězil „na věčné časy“ komunistický režim – a s nějakým vracením čehokoliv byl amen. Demokratický režim se pak s vymýšlením zákona o nápravě křivd spáchaných na církvích páral nekonečných dvacet let a dá se předpokládat, že příští soudní spory nebudou o nic rychlejší.
Vidíme to ostatně i u vracení majetků někdejší šlechtě. Mnozí se soudí bezmála čtvrt století. O podivuhodné situace a zvraty v řadě kauz přitom není nouze. Jako v případě zámku Opočno: nejprve ho soudy a stát vydaly, pak sebraly, aktuálně zase odmítly vydat. Co se stane v dalším kole právního cirkusu, bůh suď. Kuriózní na tom je, že pozemky na opočenském rodovém panství restituentka zpět získala.
Nyní vrátil jablonecký soud – zatím nepravomocně - několik pozemků dědičce z rodu Walderode. Potvrdil, že poslední vlastník nekolaboroval s nacisty, po válce získal zpět zdejší občanství, o majetky však nakonec kvůli komunistům a emigraci definitivně přišel. Ale řeknou totéž odvolací soudy? A řekne to soud i v případě zámku Hrubý Rohozec, o který se ta samá dáma se stejnými argumenty a stejnými právními podklady soudí také už dvacet let?
České moderní dějiny jsou dějinami kradení. Ve jménu vyšších cílů. Hledat v nich zpětně spravedlnost je těžké, najít ji ještě těžší, mnohé případy jsou právně zašmodrchané. Člověk si však při pohledu na výkon zdejší úřední a justiční mašinérie chtě nechtě povzdechne, že v těchto končinách je bezpečné nic nemít, nic nevlastnit - nic vám pak nemohou ukrást. Vždyť náš demokratický stát se pral jako lev dokonce i o šlechtické hrobky s nebožtíky. Takže ani tu hrobku je lepší si nepořizovat. Co kdyby…
