Češi slyší o kvótách a blouzní o vystoupení z Unie
Winstonu Churchillovi se připisuje výrok, že nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Jenže to prý neřekl, tvrdí například Richard Langworth.
Kdyby Churchill chtěl, mohl být při svém známém cynismu ještě ostřejší. Jenomže ne ohledně demokracie. Další jeho výrok, tentokrát autentický, řekl 31. října 1944 ve Sněmovně a zní:
„Na konci všech poct, které náleží demokracii, je malý člověk, který vejde do malého boxu, s malou tužkou, aby udělal křížek na kousku papíru. Žádná míra rétoriky nebo obsažné diskuse nemůže umenšit ohromnou důležitost této věci.“
Že Churchill výrok o pětiminutovém rozhovoru nejspíš neřekl nic nemění na tom, že ten pocit má každý, kdo narazí na někoho z lidu, který plácá neskutečné hlouposti. A přitom mu nikdo ještě neodebral volební právo. Bohužel to tak je. Ta dobrá zpráva nicméně zní, že demokracie pořád ještě žije.
Poněkud negativní vztah ke spolu voličům občas pociťujeme, když vidíme, koho volí, nebo jaké mají názory.
Lid versus Unie
Teď nám agentura STEM dodala další výzkum, podle kterého jsou tři pětiny obyvatel České republiky nespokojené s členstvím v Evropské unii. „V případě, že by se konalo referendum o vstupu do Unie, 62 % obyvatel České republiky by hlasovalo proti. Podle zářijového průzkumu STEM je se členstvím v EU spokojeno 39 % obyvatel, tři pětiny jsou nespokojené.“ STEM sleduje míru spokojenosti od roku 2005, její pozvolné oslabování bylo přerušeno jen českým předsednictvím v roce 2009, které přineslo výrazné posílení pozitivních pocitů. Pak Paroubek vládu bez nějakého vážného důvodu shodil a míra spokojenosti se pak zase snižovala, až se propadla pod hranici 50 %. Letos je to zatím nejhorší.
Lidé vědí dost houby
Co strašného Evropská unie provedla, krom toho, že nám dává peníze (víc než dáváme my jí) a jen naše neschopnost, že je chceme na blbosti, nebo si o ně ani neumíme říct? Je tak děsné plnit normy, které jsou sice nadbytečné, ale na druhou stranu mají svou logiku (včetně všech předpisů o potravinách), o které ví běžný občan houby, protože ví houby o většině věcí?
Posledním hitem jsou zřejmě kvóty. Možná si dost lidí myslí (bylo by zábavné na to téma udělat průzkum), že Unie může i za adopcí dětí Michalákových v Norsku, zemi která v Unii není. V každém případě nevoli vzbudily návrhy na utečenecké kvóty, což je debata zbytečná, protože v našem životě se nic nezmění, ať kvóty budou, nebo nebudou. Krom lidí, které Unie pošle domů nebo do Turecka, jich tu hodně zůstane a někde být musí.
Unii se stejně nevyhneme
Problém je v tom, že jsme nebyli schopni včas předložit Unii vlastní představu řešení problému. Nebyli jsme kromě negace schopni předložit nic a to přesto, že mnozí lidé upozorňovali předem, že to musíme udělat.
V 90. letech jsme přijali 18 tisíc běženců z Balkánu a nikdo si toho dodnes nevšimnul. Asi proto, že chyběla nenávistná konvičkovsko-okamurovská primitivní kampaň. Nestalo se nic.
Volání po vystoupení z Unie, jak nás tím bombardují i různé politické děti Václava Klause, je potrava pro prosťáčky. Jestli si někdo myslí, že kvůli tomu sem běženci nebudou chodit, že nebudeme muset dodržovat ekonomické normy Unie a stejně s ní budeme vesele obchodovat, že nebudeme muset brát ohled na Německo, Polsko, Rakousko a Francii, tak žije na Marsu. Vystoupením z EU přijdeme o výhody a zůstanou nevýhody.
Musíme se nakonec spolehnout na to, co v tom pravém citátu říká Churchill, že většina lidí bude mí zdravý rozum. Po přímé volbě prezidenta a onom tristním výsledku, poté, co většina lidí toužila v minulých letech po trestu smrti a podobných výronech kolektivní mysli, chce taková úvaha jisté sebezapření. Ale toho by dospělý člověk měl být schopen.
