Svět podle Klause: Ukázky z nové knihy exprezidenta. Někdy se pobavíte, jindy vám zatrne
Bývalý prezident Václav Klaus si našel nové téma – migrace a kvóty, které chce Evropská unie vnutit Česku. Proti kvótám protestuje (i když je otázka, zda bude proti čemu, protože orgány EU v tom doslova plavou), hodlá se v tom angažovat a podle informací Reflex.cz připravuje v tomto směru několik akcí. Znamená to snad, že opustil témata, o kterých se kriticky vyjadřuje celá léta? Například globální oteplování či Evropská unie? Nikoli. Dokazuje to i jeho nová kniha „Zápisky a postřehy z cest“, kterou představil v úterý a vydala ji Grada Publishing.
Psát recenzi na podobnou knihu by znamenalo, že budu s jejím autorem souhlasit, nebo mu jeho myšlenky vyvracet. Jenže to by čtenář přišel o ty největší perly, které Václav Klaus do velikostí poměrně mohutné, ale textově hodně útlé knihy vtěsnal.
Místo klasické recenze se proto podívejte na některé jeho autentické výroky z nové knihy a udělejte si názor sami:
„Masovou emigraci nevyvolává nově vzniklá existence bohatých a chudých zemí, nebo existence svobodných a nesvobodných zemí – to přece bylo vždycky. Nové ve světě je to, že humanizátoři ve světě prosadili a stále silněji prosazují naprosto ničivou doktrínu nároku na bohatství a svobodu a druhou stranu téže mince, povinnost bohatých a svobodných těm druhým tyto dvě věci poskytovat. Je to samozřejmě spojeno s prosazováním human rights (lidských práv) nárokového typu, místo starých, dobrých občanských práv, chránících občana proti státu. To je starý utopismus Svazu spravedlivých či Komunistického manifestu v novém hávu.“ (Ze zápisků na konferenci v Baku na jaře letošního roku)
„Většina cestujících spí, já píšu.“ (O dlouhých cestách letadlem)
„Ve studovně vznešené americké vysoké školy je na toaletách šestidílný návod s obrázky, který vysvětluje, jak se mají umývat ruce: namočit ruce, použít mýdlo, mýt ruce 20 vteřin, smýt pořádně mýdlo, usušit ruce, utřít kohoutek vodovodu papírovým ručníkem. Mezi domorodými kmeny kdesi v Africe by to snad mohlo mít nějaký smysl, ale tady to nechápu.“ (Poznámky z americké univerzity Hillsdale College)
„Můj soused, Francouz, mi říká, že ve Francii státní výdaje dosahují 57 % HDP! Říká, že ´Francie je jako Kuba, ale bez slunce a krásných pláží´.“ (Poznatek z konference v Hongkongu)
„Můj anglický přítel, který do předloňska žil čtyři roky v Praze, říká, že je v Maďarsku daleko lepší kuchyně než u nás, což musím potvrdit. Česká kuchyně se ´rozplynula´, mezinárodní kuchyně ji zcela vynulovala. To se s maďarskou kuchyní nestalo. I ta barack pálinka je pořád dobrá… Česko je přikrčené, moc si nevěří a pasivně se veze. Maďaři jsou nesmírně sebevědomí ve svém chování doma, ale i v nejrůznějších mezinárodních institucích. O svou zemi se asi mohou opírat, což se o nás říci nedá.“ (Po návštěvě Maďarska v roce 2014)
„Uvědomoval jsem si přitom, že i já mám u nás pocit nedobrého vládnutí, ztrátu jakéhokoli respektu a autority. Komunistická zkušenost nás nutila vnímat převážně absenci demokracie, ne tolik absenci dobrého vládnutí. Teď, zdá se, nemáme ani demokracii (máme spíše postdemokracii), ale ani dobré vládnutí. Nepodcenili jsme něco?“ (Přemýšlení při semináři v řeckých Aténách)
„Každý nedemokratický, absolutistický či totalitární režim chtěl zmanipulovat děti. Evropský režim to chce také.“ (Po konferenci v Londýně v červnu 2013)
„Zdánlivá normálnost této země je nepravdou. Řecko je beznadějně zadlužené – a to nemůže být považováno za normálnost. Řecko nesplácí své dluhy. Jinou věcí je, může-li je splatit. Kdyby dluhy splácelo, běžný život v Řecku by vypadal jinak a dojem normálnosti by nemohl vzniknout.“ (Z konference v Aténách)
„Bojoval jsem i proti registrovanému partnerství svým prezidentským vetem a bylo mi tehdy argumentováno, že to už dál nikdy nepůjde. Věděl jsem, že to není pravda. A děsím se toho.“ (Vzpomínky na Česko při pobytu v Americe)
„To se o České republice, která vstupem do EU suverenitu ztratila, říci nedá. Nemluvě o tom, že jsme skutečně nezávislou politiku v naší moderní historii neprováděli vlastně nikdy.“ (Co exprezidenta napadalo v ázerbájdžánském Baku v dubnu 2015)
„Tyto zápisky píšu ve studovně univerzity. Koupil jsem si na to slavný americký žlutý řádkovaný trhací blok (jaký mají kolem mne všichni studenti) a mám skvělý pocit vytržení z velkého, uspěchaného světa, z každodenních dramatických headlines v médiích. Studenti, a zejména studentky (!), se tu na mne usmívají, leckdo si na mne vzpomíná z loňska.“ (Z americké univerzity Hillsdale College, k tomu je přiložená fotka, na které je ale exprezident v knihovně školy sám…)
Tak pravil Václav Klaus ve své nové knize.
