Centrální banka přemýšlí, jak z drahého oslabování koruny vycouvat. Což bude rizikové
Uplynuly dva roky od výrazného zásahu České národní banky do vývoje kurzu české koruny a rozpaky nad tímto experimentem přetrvávají. V posledních týdnech by se mohlo zdát, že akce byla úspěšná, ale žádné podstatné ukazatele tomu nenasvědčují. Inflace je rekordně nízká, růst se sice podstatně zrychlil, ale z velké části díky domácí poptávce a oživení evropské ekonomiky a náklady banky na oslabování koruny stále nekončí. Firmy i občané si na novou situaci zvykli a své ekonomické chování přizpůsobili nové, umělé realitě.
Přes zdání klidu ale další vážné problémy pro ČNB teprve začínají. Už několik týdnů banka vysílá nejasné signály o tom, do kdy vlastně bude intervence trvat a jak bude ukončena. Právě v tom je největší riziko akce – kurz koruny dnes není tržní, ale umělý. Ve chvíli, kdy intervence skončí, se vrátí na svou úroveň a klíčové jsou proto tři otázky:
Otázka první - Na jakém kurzu tato rovnovážná úroveň bude? Pokud bychom odhadovali podle vývoje kurzu v letech před intervencí, pohybovali bychom se někde kolem 24 Kč za euro. Vzhledem ke zvýšené míře vnímání rizik jednotlivých zemí ze strany investorů je možné, že kurz by byl o něco slabší, ale sotva víc než zhruba 25,50 Kč, což je pořád o zhruba o pět procent víc než dnes.
Otázka druhá: Jak proběhne návrat do rovnovážného stavu? Trhy mají tendenci k přehnaným reakcím a například po ukončení intervencí proti sílícímu švýcarskému franku došlo k jednorázovému posílení téměř o dvacet procent, aby se pak rovnováha ustálila zhruba deset procent nad úrovní v období intervencí. Šok pro ekonomiku může být v takových chvílích značný a jakkoli je velká část podniků proti výkyvu kurzů zajištěna, prudký pohyb může na nějakou dobu rozkolísat stabilitu ekonomiky.
Otázka třetí: Jaké náklady bude celá operace pro ČNB znamenat? Podle dosavadních odhadů utratila banka za intervence přes 300 miliard korun. Pokud by tedy došlo k posílení koruny o pět procent, znehodnotily by se o stejné procento nakoupené devizové rezervy banky a došlo tím k výrazné ztrátě. Přímé důsledky takové ztráty sice nejsou žádné, důvěru v politiku ČNB by ale jistě neposílila.
Nyní tedy bance nezbývá než přemýšlet, jak z toho všeho ven. Zároveň musí počítat s nemalým množstvím těch, kteří budou přemýšlet také, ale zejména nad tím, jak na tom všem vydělat. Bude-li ukončení intervencí jednorázové, pak odhad správného momentu může znamenat velké zisky. Kdo si jeden den půjčí například milión euro, může druhý den v novém kurzu úvěr splatit a ušetřit nějakých 1,5 miliónu korun.
To v případě posílení koruny na úroveň 25,50 – krátkodobá reakce však může být, jak bylo ukázáno na příkladu Švýcarska, mnohem prudší a úspora tak může být i několik miliónů. Pokud bude ČNB chtít těmto spekulacím předejít, měl by být celý proces postupný, což ovšem není vůbec jednoduché zajistit.
ČNB je vnímána jako euroskeptická instituce, která by samostatnou měnu ráda udržela co nejdéle, nejlépe navždy. Intervence byly jednou z příležitostí ukázat, zda pro ekonomiku tak silně vázanou na eurozónu skutečně nějaké zásadní výhody ze samostatné měny existují. Pokud měl být experiment s oslabením měny důkazem těchto výhod, jsou jeho výsledky zatím sporné. A hlavní rizika přitom banku a celou ekonomiku teprve čekají.
Autor je bývalý ministr financí a viceprezident Evropské investiční banky.
