Ještě víc než politickou korektnost nesnáším trouby, kteří kvůli ní pořád brečí
Příslušnice politicky korektní policie (oddělení feministické agendy) v akademii věd vtrhly na výstavu aktů s obušky, psy a vodními děly. Starbucks letos o vánocích už nebude dávat na kelímky adventní větvičky a vločky, ale ponechá je rudé, protože Howard Schultz, majitel a kavárenský guru, je komunistický minimalista. Opět se strhlo pandemonium a bojovníci za svobodu vyrukovali proti Pé ká Policii s obřími slzami na tvářích. Jak nudně předvídatelné …
Politickou korektnost nemám rád, neboť většině zdravých lidí ztěžuje tvořivost, pro níž je nutná téměř absolutní svoboda. Za dvě desítky let přednášení na amerických univerzitách opravdu dobře vím, co politická korektnost je, a také vím, že se situace moc nezlepšuje. Moje dcery školou povinné a v pubertálním věku se s ní teď začínají setkávat mnohem dřív, než měla tu čest moje generace a jen valí oči. Komici Jerry Seinfeld a Chris Rock se zařekli, že už nebudou vystupovat na univerzitních kampusech ve Státech, protože je nebaví neustálé stížnosti hlupáků na „nedostatek citlivosti“.
Pravicová feministka Christina Hoff Sommersová, profesorka filozofie, jež se specializuje na boření levicových mýtů, včetně dnes tolik rozšířeného strachu z „kultury znásilnění“ na amerických univerzitách, mě nedávno pobavila vzpomínkou. Měla vystoupit na prestižní univerzitě s přednáškou a nejdřív to vypadalo, že jí v tom radikální feministky zabrání. Když se jim to nepovedlo, vytvořily aspoň vzadu v místnosti „bezpečnou zónu“ s občerstvením a psychologem, který byl připraven zakročit a občerstvit přítomné slečny studentky, kdyby se jim snad z protivných názorů udělalo nevolno. Zaměstnání psychologického poradce je vůbec největší konjunkturou amerického vzdělávacího systému; napadá mě, že kdyby kolega Jiří X. Doležal hledal vedlejšák, můžu ho doporučit.
Zároveň chápu, proč tu s námi pé ká vlastně je. Je to přepjatá reakce na rasismus, xenofobii a předsudky, které byly v minulosti v našich společnostech normou a pořád jsou na ústupu velmi pomalém - v západní Evropě a Americe přece jen rychlejším než u nás. Ještě jednou: je to reakce přepjatá a nepřiměřená. Bohužel, žijeme v přepjaté a nepřiměřené době. Mám-li si však vybrat mezi rasistou a politicky korektním ťulpasem, volím druhého.
Proti Starbucks, firmě, která nemá ráda vánoce, ihned vystartoval podnikatel a narcis Donald Jábychchtělbýtprezident Trump. Samozřejmě. Celá jeho kandidatura je na boji proti větrným mlýnům politické korektnosti postavena. Jeho vulgární kampaň souzní s asi čtvrtinou republikánských voličů, což je poněkud depresivní zjištění. Tito lidé zveličují škodlivost politické korektnosti. Dožadují se v podstatě něčeho nevídaného: chtějí si prosadit právo, aby jim názoroví oponenti nelezli na nervy.
Jenže v demokracii takové právo neexistuje a vychovaný člověk se i k tomu, kdo mu leze na nervy, chová decentně, protože si za prvé není tak úplně jistý, že má pravdu a za druhé ví, že názorový oponent není ještě nepřítel. Zvolit si za prezidenta dutý, nařvaný sud v hodnotě několika bambilionů, protože lidem s plechovým sluchem dobře zní, to by byl, pane, hrdý moment v análech demokracie.
