Uzavření hranic nezabrání cestě radikála na fotbalový stadion
Stalo se to, co se bohužel dalo očekávat – další teroristický útok přímo na území Evropy. Potvrdilo se tak, že střet mezi radikálními islamisty a západní civilizací je hluboký, dramatický a přinese ještě mnoho násilí a obětí. Zároveň se ukazuje, že situace nemá žádné jednoduché a rychlé řešení. Není jim ani uzavření hranic před uprchlíky, okamžitý vojenský boj proti islámskému státu, ani zákaz islámu po celé Evropě, abych citoval jen některé náměty hlasatelů snadných receptů.
Islám vyznává víc než 1,5 miliardy lidí po celém světě a je státním, nebo alespoň převládajícím náboženstvím v desítkách zemí, z nichž mnohé jsou spojenci Západu. V evropských zemích žijí milióny muslimů, které těžko někdo vrátí do nějakých jiných zemí, protože jejich rodištěm je Francie, Británie, Belgie, nebo některý další evropský stát. Vyhlásit boj všem muslimům a volat po zákazu islámu je tedy něco, co není jen z principu velmi sporné, ale také v podstatě neproveditelné. Navíc radikálové neútočí pouze na Evropu – jen o den dřív došlo k tragickému útoku v Bejrútu a podle všeho byl před pár dny zmařen významný pokus o podobný útok v jednom z center muslimského světa, v Istanbulu.
Proto také nebudou fungovat žádné snadné recepty, jakkoli zaznívají stále hlasitěji. Trvalé uzavření hranic by nejvíce postihlo samotné občany EU, kterým přineslo řadu ekonomických i jiných výhod – cestě radikála z pařížského předměstí na místní fotbalový stadión by ovšem nezabránilo. Není ani příliš zřejmé, jak účinný je vojenský střet s islámským státem samotným: teroristé v Paříži nezaútočili na Francii proto, že by byla příliš přísná na muslimské uprchlíky, ale právě za to, že se podílí na boji proti ISIS. Stejně tak by si ti, kteří vidí jako východisko ze současné situace rázná putinovská řešení, měli uvědomit, že také Rusko už zaplatilo za zapojení do střetu v Sýrii dramatickou daň – pravděpodobný teroristický útok na ruské letadlo letící z Egypta. Obětí v něm bylo víc, než ve všech pátečních pařížských útocích dohromady.
Jistě, nic to nemění na tom, že s islámským fundamentalismem a jeho základnou v Sýrii a Íráku je nutné bojovat. Je ale také nutné vidět, že dřívejší zásahy v Iráku, Afghánistánu, Libyi i dalších zemích této oblasti byly sice oprávněné a v první fázi vojensky úspěšné, místo stability tam ale přinesly nestabilitu a nepodařilo se zlikvidovat základny terorismu. Navíc ani po porážce ISIS nebude možné vyloučit, že pohrobci jeho zvrácené ideologie budou útočit na různých místech světa jako odvetu za vojenskou prohru.
Uprchlickou vlnu je určitě nezbytné dostat pod kontrolu, ale není možné si dělat iluze, že se imigrace do Evropy z muslimských zemí zcela zastaví. Stejně důležité proto bude usilovat o co nejúspěšnější zapojení lidí, kteří ve své většině prchají před nebezpečími a válkou, do života v evropských zemích a neustoupit přitom od požadavku na jasné dodržování zdejších pravidel.
Zároveň je ale zásadní vyvarovat se jejich vytlačování na okraj společnosti z důvodů muslimské víry, protože právě to by mohlo vést k tomu, že se možná ne přímo oni, ale jejich potomci stanou novou zásobárnou náborářů nějakých budoucích radikálů.
Nebezpečí a rizik stojí před evropskými zeměmi mnoho, zřejmě nejvíc od konce sovětského bloku. Budou vyžadovat společné kroky, protože izolace je v současné Evropské unii možná pouze za cenu jejího rozkládání, aniž by mohla zcela vyloučit rizika vyplývající z globalizujícího se světa. Proto je také jedním z největších rizik současnosti to, že terorismus a uprchlická krize posílí politické síly, které směřují k omezení a popření hodnot, na kterých současná Evropa stojí – a to přesto, že se právě jimi a hodnotami křesťanství dnes zaklínají.
Autor je bývalý ministr financí a viceprezident Evropské investiční banky.
