Český boj proti teroru? Leda tak koblihová válka
Tak si shrňme, jak si naši nejvyšší státníci představují razantní odvetu na páteční teroristické útoky v Paříži: Premiér Bohuslav Sobotka soudí, že „musíme společně s lídry EU zesílit tlak na ochranu vnější hranice Evropské unie.“ A doplňuje: „Pro udržení bezpečnosti v Evropě je nutné dostat migrační toky pod kontrolu.“ To tvrdí i vicepremiér Andrej Babiš s tím, že věren svému koblihovému populismu dodává: „Musíme udělat všechno proto, abychom přesvědčili evropské politiky, aby mysleli na bezpečnost vlastních lidí a ne na humanitární pomoc.“
A prezident České republiky? Miloš Zeman opakuje v podstatě to samé co premiér, jen volí bojovnější výrazivo: „Je třeba přejít od slov k činům (…) „Já bych to nazval opevněním Evropy.“
Na těchto stanoviscích, která v zásadě podporuje i demokratická opozice, je pozoruhodná jedna věc: Čeští politici navrhují opatření výrazně obranného charakteru a to ještě zaměřené hlavně na kontrolu běženců, z nichž značná část prchá před Islámským státem, tedy před týmž zlem, které teď vystupňovalo svůj útok na Evropu.
Diskuse na západ od nás se ale po pařížském krveprolití výrazně proměňuje. Jak vyplynulo ze slov předsedy Vojenského výboru NATO českého generála Petra Pavla, v centrále Aliance probíhá intenzívní debata nad „razantnějšími kroky“, jak se s islámským státem vypořádat rychleji. Na stole je i pozemní operace. Jakékoliv příští kroky už podle Pavla nebudou „jen záležitost států podílejících se na koalici proti Islámskému státu, ale záležitost celé aliance a mnohem širšího okruhu zemí.“
Jinými slovy evropští vojenští představitelé i politici, nesázejí pouze na nějaké opevnění Evropy, které bude vždycky děravé, i kdybychom celý kontinent obehnali čínskou zdí. Ani jen na boj proti čím dál sofistikovanějšímu teroru na území Evropy, který je třeba potírat tvrdě a nemilosrdně, ale nikdy ho nelze potlačit zcela. Ale konečně hledají (pochopitelně složitě a klopotně) účinnější cestu ke zničení Islámského státu, než jakou dosud představují letecké útoky.
A v této souvislosti je zarážející, že od našich vládnoucích politiků slyšíme spoustu úvah, jak uprchlickou krizi v Evropě musíme řešit spojenými silami. Ale proč premiér ani prezident právě teď nemluví o naprosté nutnosti společného postupu všech států Aliance, jenž by vedl ke zničení současného centra a symbolu islámského radikalismu? A proč nepřicházejí s ujištěním, že my budeme aktivními spojenci v tomto boji?
Pravda, Miloš Zeman v reakci na pařížské drama nepřímo podpořil i nasazení vojsk NATO v Sýrii a Iráku, kde islámští fanatici válčí, vraždí a podmaňují si civilisty a odkud také přicházejí dobře vycvičení teroristé. „Mohli bychom nabídnout protichemickou jednotku či polní nemocnici,“ dodal prezident.
Ale - slyšíme dobře? Zeman již delší dobu volá (a to i na zasedání OSN) po mezinárodnímu křížovému tažení proti Islámskému státu. Své spoluobčany ujišťoval, že jakmile první islámský radikál překročí naše hranice, vezme pušku a jde na to. A tenhle válečný jestřáb, když jde do tuhého, by teď poslal do války pár doktorů nebo specialistů, operujících v týlu?
V uprchlických diskusích na sociálních sítích každou chvíli čteme, proč „mladí zdraví syrští hoši s chytrými telefony“ nebojují doma za svou vlast. Kdy sami sobě položíme otázku, zda my bychom byli ochotni bojovat po boku Syřanů či Iráčanů proti dnes již našemu společnému nepříteli? Zatím to totiž vypadá, že v boji proti teroru se naši politici zmůžou leda tak na koblihovou válku.
