Být svůj - Zeman, Babiš, Trump a vzestup psychopatologické autenticity
Začíná být povážlivě jedno, co politik říká. Důležité je, jak to říká a co v očích voličů zastupuje.
Politik navrhl, že by se na Marsu měla těžit ropa. Astrofyzik a ekonom blábol vyvrátili: s vesmírnou bonanzou to zatím nebude tak žhavé. Ministr prohlásil, že opozice je jako Hitler v roce 1932. V Událostech a komentářích roznesl historik jeho srovnání na padrť. Poslanec si na veřejnosti ulevil za přítomnosti kamer a mikrofonů ...
Kdo má delší paměť, sleduje naši i cizí politiku a nestačí se divit. Výroky a činy zástupců druhu homo sapiens Andreje Babiše, Donalda Trumpa, Miloše Zemana a jiných vedou k pochybnostem o jejich zdravém rozumu a temperamentu potřebném k odpovědnosti ve vysokých funkcích.
Babiše nejlíp kdysi popsal jeho nynější poslanec Martin Komárek: Prská jako Pepa z hospody. Od té doby se nic nezměnilo, jen vějíř Babišova repertoáru se rozšířil. K lidovým moudrostem z československého jazykového pomezí a pravd pravdoucích (Všeci tuná kradli) přibyly hysáky obviňující oponenty ze zločinů, při nichž Andrej zase začíná mutovat.
Miliardář Trump, jenž chce být republikánským kandidátem na prezidenta, postupně zurážel všechny v dohledu včetně voličů ve státě Iowa, neboť tam nevede v průzkumech mínění. V Iowě vede bývalý neurochirurg Ben Carson, o němž Trump řekl, že je psychopat. Což sice není, prezidentem by však stejně jako Velký Donald být neměl, neboť se mu zatím ani jednou nepodařilo vysvětlit politický program tak, aby mu bylo rozumět. Zeman se nejnověji stylizuje do polohy někde mezi Antonínem Zápotockým a Benitem Mussolinim, k níž jako ozdobu přidal rétorické pečetě na způsob kundy z Lán, analfabetů, žump a lumpenkaváren. Tonda z Kladna a Il Duce tasili jiné vulgarity.
Podle běžných měřítek na solidní veřejný projev bychom měli na ZBT a jim podobné ihned poslat psychiatra a dva zřízence se svěrací kazajkou. Namísto toho jejich kariéra kvete. Normální měřítka neplatí. Procházíme nebezpečným obdobím, v němž se mění druh politického jeviště. Vývoj má několik příčin.
První je odcizenost značné části lidí od politiky a deziluze z ní kvůli reálné a domnělé korupci. Česko je v tomto smyslu stejné jako Spojené státy, Francie, Švédsko a celá řada dalších západních zemí, kde nastupují noví politici zaměření proti panujícím pořádkům.
Druhou příčinou je finanční a hospodářská krize, po níž následovalo oživení, jež ovšem nevytváří dostatečné množství dobrých pracovních míst. Nižší střední třída a střední třída jsou na Západě pod tlakem už víc než třicet let kvůli globalizaci a z ní plynoucího nárůstu levné globální konkurence. Ta vede ke stagnujícím platům a nedostatku dobře placené práce, který ještě zhorší nástup počítačů, dronů a robotů. Panuje pocit, že s tím politici nic nedělají. Tento druhý důvod se nyní Česka netýká zatím nijak dramaticky, ekonomika roste, ale trend k nám přijde relativně rychle. Máme se na co těšit.
Třetí příčina je estetická. Značná část elektorátu, která nikdy nebyla fandou slušného chování, jen si spoustu věcí na veřejnosti netroufla, dostala do ruky internet a zjistila, že je na něm možné skoro všechno. K úspěchu na webu je nejdůležitější „být svůj“, „být autentický“, nekašírovaný, nestrojený, nevyumělkovaný. Odtud například popularita generace youtuberů, kde kvalita výkonu není důležitá. Zárodkem onoho trendu v populární hudbě byl v šedesátých letech rock: poprvé přestalo být důležité, jestli zpěvák umí zpívat. Začal se cenit výraz. Co bylo dřív výrazem, je dnes jeho perverzí.
Politika je dnes ještě víc představení, než kdy byla, právě kvůli znásobení počtu jevišť a platforem. Trump, Zeman, Babiš a celý zástup dalších jsou performéry nové generace. Jejich voliči je žerou proto, co v jejich očích reprezentují: nandají to elitám, zruší politickou korektnost a vůbec s ničím se nebudou párat. Prostě to zařídí. Mohou říct kdejakou nehoráznost a jejich voličům je to jedno. Skoro se dá říct, že jejich verbální nehoráznosti a lži jsou součástí jejich přitažlivosti. Oni se v kritice, kterou je častují vzdělanci vyvracející jejich nesmysly, vyžívají, neboť jim umožňuje ihned hru otočit: vidíte, ta politicky korektní uslintaná kavárenská lůza si nemůže pomoct ...
Je bez jakýchkoliv pochyb, že sázka na takzvanou autenticitu Zemanů, Babišů a Trumpů je cestou do pekel. Její kritika je zapotřebí, stejně jako je zapotřebí, aby se jim konečně postavili silní oponenti. Jen budou muset najít způsob, jak s nimi bojovat. Nestačí čekat na to, až se okoukají. Po nich mohou přijít ještě daleko horší ochotníci.
