Islám do Evropy opravdu nepatří
Nastala chvíle, kdy je pro přežití mnohem výhodnější zbytečně se bát nevinného než falešně důvěřovat zločinci.
Vážený pane doktore,
překvapují mě některé reakce na osobnosti, které střízlivě zvažují rizika současné uprchlické vlny. Páteru Halíkovi jsem poslal naskenovaný text historika Petra Zídka z Lidových novin, jenž polemizuje s Vámi a s panem Olivou poněkud zavádějícím a zčásti pochybným způsobem. Pan Zídek připodobnil odpor k muslimské kultuře s odporem ke kultuře židovské. Je to vážně realistická analogie? Srovnávat muslimy z Blízkého východu s vesměs liberálně založenými Židy, kteří ctí sekulární stát? Děkuji.
F. Vejškrabka
To srovnání je bohužel nesmyslné. Lidé s odlišnými názory na postoj k uprchlické vlně teď ovšem překřikují jeden druhého a snášejí argumenty tu proti islámu, tu proti obavám z islámu, nadávají si do xenofobů, rasistů a sluníčkářů. To jsou zástupné nálepky, protože všechno je ve skutečnosti jinak: u obyvatel zdejší kotliny, kteří z imigračního tsunami nejsou nadšeni, vesměs nejde o rasismus (islám není rasa) ani o pravou xenofobii (Asijců, Ukrajinců, Slováků ani třeba Britů se nebojí), ale o oprávněné obavy z ohrožení evropské civilizace (přišlo bohužel dřív, než jsme doufali).
Na druhou stranu mnozí z těch, kdo imigrantům pomáhají, nejsou žádní ekoteroristé, neprotestují proti jaderné energii a nesplňují ani další kritéria pro tuto nálepku. To, že terorismus souvisí s islámem a jeho pohádkami o mučednících a 72 pannách, že se šíří v mešitách po Evropě a že imigrační vlna představuje bezpečnostní riziko pro zcela ochablou Evropu, je už dnes jasné. Po pátku 13. 11. 2015 už xenofobie není pejorativním označením nesnášenlivosti, ale projevem oprávněné nedůvěry. I kdyby „mučedník“ – majitel syrského pasu, jenž v Paříži řádil – ve skutečnosti nedávno nepřišel jako chudák uprchlík přes Řecko, i kdyby drtivá většina uprchlíků byla vskutku zubožená masa nevinných z válečné zóny (jako že není – viz hoschl.cz/E4CD), i tak islám v Evropě představuje značné bezpečnostní riziko. Mnoho seriózních průzkumů mínění mezi muslimy naznačuje, že více než jedna třetina z nich (38,6 procenta) přivítala (!) teroristický útok na dvojčata 11. 9. 2001 (hoschl.cz/ARAU).
Podle jednoho z nejnižších odhadů průzkumu smířlivě organizovaného příznivci islámu radikální islám podporuje „pouhých“ sedm procent muslimů. Ponechme stranou, že to je nejméně 90 miliónů lidí (!), a buďme ještě opatrnější a ještě smířlivější v odhadech. Řekněme, že „radikálů“, jak jsou někdy teroristé a hrdlořezové eufemisticky označováni, je pouhé jedno procento, ne víc. I kdyby jejich příchod do Evropy nikdo záměrně neusnadňoval – a byl tedy jen náhodný (jako že asi není) –, tak to znamená, že mezi 100 uprchlíky je tak sotva jeden. Letošní imigrační vlna představuje zhruba milión přistěhovalců do Evropy. Jedno procento tedy velmi pravděpodobně znamená, že sem přitáhlo 10 000 (!!!) potenciálních teroristů. Skutečnost však může být horší. Fobií je mnoho: z výšek, z pavouků, z hadů. Určitě jsou k pavoukům i k hadům nespravedlivé, neboť většina z těchto božích stvoření nám nic zlého nedělá.
Přesto – kdyby naši dávní předchůdci tento pocit neznali, už by zde lidstvo dávno nebylo. Jsou totiž v dějinách momenty, kdy je pro přežití mnohem výhodnější se zbytečně bát nevinného než falešně důvěřovat zločinci. V Paříži 13. 11. se ukázalo, že tato chvíle pro Evropu možná nastává.
