Schengen má pro Česko zásadní přínos, jeho zrušení by nás poškodilo
S pozoruhodnou lehkostí, občas dokonce netajeným zadostiučiněním, sleduje česká veřejnost náznaky možného omezení volného pohybu v rámci Evropské unie. Ohrožení tzv. Schengenského prostoru je přitom jednou z nejvážnějších hrozeb, kterým nyní Evropa čelí.
A také potvrzení toho, že nebezpečí migrační vlny zdaleka nespočívá jen v jejím dopadu na bezpečnost Evropy, které je možné, ale nikoli jisté. Nesporná však je změna nálad jejích obyvatel, posuny na politickém spektru a snižování schopnosti nemalé části evropských zemí řešit problémy společně.
Přitom právě v Čechách by měli politici bít na poplach a občané cítit zásadní znepokojení. Na rozdíl od řecké krize a nestability eura, které mohlo mít dopady na Českou republiku jen zprostředkované, znamená riziko omezení svobodného pohybu dopad na zásadní přínos, které pro nás členství v EU má.
Česká ekonomika je mimořádně otevřená, obchodně navázaná na západní Evropu a strukturou hospodářství závislá na bezproblémovém pohybu zboží s Německem a dalšími zeměmi. Omezení Schengenu by proto pro nás neznamenalo jen zdržení turistů na obnovených hranicích, ačkoli i to je představa dosti chmurná. Dopady by se týkaly hlavně výrobců, dopravců, obchodníků a celkově ekonomiky země.
Volný pohyb v Schengenu je v českém národním zájmu
Nemůže být také pochyb o tom, že omezení svobody pohybu by v rámci EU vedlo k hrozbě dalšího omezování jednotného trhu a celkové spolupráce na evropské úrovni. „Obrana národních zájmů“, která může být v Čechách hlásána jako heslo pro ochranu před politikou „Bruselu“, Německa nebo Francie, může ve francouzském či německém vydání znamenat volání po ochraně třeba před českými výrobky nebo pracovníky.
Nedělejme si iluze o tom, že uzavírání se do sebe může znamenat skutečnou ochranu – začnou-li další národy následovat, může přinést jen vzájemnou nedůvěru a oživování starých vášní, které se evropská spolupráce snažila překonat.
Upřednostňování národních zájmů oproti spolupráci může začít nevinně – vystoupením Británie z Evropy, Katalánska ze Španělského království, a pak zase třeba Skotska z Británie. Časem ale může pokračovat žádostí Maďarska o Kolozsvár či Pozsonyi, Polska o Těšínsko, Německa o… Další země a území nechť si čtenář doplní sám.
Jediným rozumným řešením problémů je řešení společné
Jakkoli tedy mají obavy z nekontrolovaného přílivu uprchlíků racionální základ, naším zájmem je především podpořit spolupráci EU na celkovém řešení tohoto problému a posilování mechanismů Schengenu. Může to být cestou lepší ochrany jeho vnější hranice, vytvářením společné pohraniční stráže, podporou stabilizace oblastí na hranici Evropy; určitě ale ne obnovováním hranic uvnitř Evropy.
Svět kolem nás se mění a řadu trendů, včetně zvýšení počtu přistěhovalců, můžeme možná zpomalit, ale určitě ne zastavit. Měli bychom se podílet se na jeho společném zvládnutí. Druhou variantou je obehnat hranice drátem a sedět tady v centru Evropy sami. Možná bez přistěhovalců, ale také bez začlenění do té části světa, kam jsme se ještě před 25 lety tolik chtěli vrátit.
Autor je bývalý ministr financí a viceprezident Evropské investiční banky
