Hugo Chávez zemřel podruhé a s ním skomírá i jeho odkaz „hrdiny pokrokové levice“
Člověk si stěží umí představit lepší víkendovou zprávu z Latinské Ameriky: Vládní socialisté prezidenta Nicoláse Madura prohráli volby ve Venezuele. Prohráli je možná poněkud nepřesné pro ponižující zavržení, jehož se jim dostalo od lidí unavených socialistickým rozhazováním ropného bohatství a neschopností řídit ekonomiku.
V nedělních parlamentních volbách zvítězila opozice sdružená v koalici Kulatý stůl demokratické jednoty. Bude mít nejméně 99 ze 167 parlamentních křesel. Socialisté vládli v potenciálně bohaté zemi 16 let a přivedli ji na mizinu. Řada artiklů spotřebního zboží je na příděl a k dostání není – pověstně – ani toaletní papír. Snad právě proto se Venezuelané rozhodli použít k potřebě vládní stranu. Samotní socialisté podle volební komise získali pouhých 46 parlamentních mandátů.
Vládní blok, sestávající ze socialistické strany a kooperujících subjektů, vede prezident Maduro, který porážku uznal a teď ho čekají perné chvilky. Už v minulých prezidentských volbách, při kterých ve volební manipulaci vydatně pomáhali spřátelení propagandisté a „estébáci“ z Kuby, vyhrál Maduro nad opozičním kandidátem Henriquem Caprilesem Radonskim jen velmi těsně.
Není vyloučeno, že pravice se nyní pokusí prezidenta odvolat, což zvýší politickou nejistotu, již země právě moc nepotřebuje. Maduro se smířlivým jednáním a rychlým uznáním porážky snaží takovému úsilí předejít.
Venezuela sedí na největších zásobách ropy na západní polokouli. Pád cen této komodity přispěl ke vleklé hospodářské krizi. Maduro se také bídný stav ekonomiky snaží na trh s ropou svádět. Dalším viníkem jsou pochopitelně imperialisté na čele s těmi americkými a jejich pomahači na Wall Streetu.
Když se Madurův předchůdce, voják Hugo Chávez, chopil moci a zahájil socialistické tažení Jižní Amerikou, lačně se na jeho charisma přilepila radikální a akademická levice na Západě, hledající po pádu komunismu symbol boje proti kapitalismu, globalizaci, „neoliberalismu“ a „washingtonskému konsenzu“.
Během finanční a hospodářské krize tyto hlasy sílily, neboť systém se opravdu krátce ocitl nad propastí a radikálně levicové recepty, jakkoliv mnohokrát zdiskreditované, mohly opět dostat šanci na vstup do mainstreamové debaty. A vstoupily do ní s plnou parádou: jen se podívejte na všechny ty „dokumenty“, diskuze a video přednášky na YouTube.
Chávez a jeho následovníci v Latinské Americe však opět potvrdili, že pokud je nutné kapitalismus nějak reformovat, „pokrokové síly“ by raději měly být zticha. Poté, co zemřel na rakovinu, se žezla v Caracasu ujal bývalý řidič autobusu Maduro, muž bez potřebných manipulačních dovedností a kouzla osobnosti.
Venezuelu čekají horké měsíce. Včerejší volby potvrdily, že i ti nejchudší a nejméně vzdělaní mají svých ochránců dost. Levice bude porážku chávismu jistě velmi kreativně vysvětlovat. Už se těšíme.
